1. Plouti
1. Plouti, pluji (zastr. plyji), pluj, -je (íc), (ploul) plul, utí; plynouti, nul, utí; plo- vati, plovám n. plovu n. plavám; plývati, plovávati. Strany časování vz Bíti. P., koř. plu, skr. plu, lat. fluo, pluit, řec. ???? z koř. niv, lit. plaú-ju, plov-iau, strněm. flewiu, flaw-jan. Schl., Fk. 130. Cf. Gb. Hl. 141., 142., 143., 145. — P. = téci, líti se, rozplývati se, fliessen, rinnen; po vodě se nésti, schwim- men; jeti po vodě, schiffen. Jg. — abs. Plyne voda, Jel., čas, řeč. Us. Vodní živo- čichové plovají. Kom. Uč ty rybu plovati. Ros. Jakoby plynul (vše koná se zdarem, šťastně). Č., Ros. Člověk, kůň, pes plove. Us. Plove jako zednická tříska. Us. Msk. Až ten kameň bude plyvať. Vz Nikdy. Mt. S. Moře plove, fliesst. Výb. 1. 287. — komu odkud (z čeho, od čeho). Plynou mu slzy z očí. L. Plynou mu sladká slova z huby, z úst. Plk., Smrž. Plyne (mu) z toho (vy- plývá, vypadá, jde, vychází, následuje). Jg. Ze zlého života plynou takové ohavnosti. Scip. bezž. Z něhožto všecky věci milosti božské plovú. Chč. 612. Jak z předešlého plyne. Ht. Obr. 21. Třeva z jeho sv. života plyvachu. Pass. 795., BO. Potom jde a plyne jedna slepota z druhé. Reš. Poznání vůle boží člověkovi ze zjevení plyne. Sš. J. 74. Plyne mu řeč jako voda. Jg. Štěstí mu samo plyne. Ros. — kde (mezi čím). Lodě v moři plují. Štelc. V této zemi mléko plove. St. skl. — Plk. P. v chudobě, Reš., v krvi, Us., v sl- zích. D. Skvostní pokrmové v tuku u nich plovou. Chč. 375. Loď plave mezi skalami. Us. — po čem, kudy kam.Krev po kopí plyne. St. skl. P. po vodě. Štelc. Jinak se pluje po moři a jinak po řekách. Pk. P. po moři k božiemu rovu. Alx. 1107. Když jsem plynul po Dunaji k zelenému háji. Er. P. 177. Po řece. Er. P. 216. Po vodě plynuly (pen- tličky). Er. P. 166. Plyve jabko po vodě, kdo ho chytí, toho budě. Ů Opav. Klš. Po vodě k děvě kytice plyje. Rkk. 60. P. k břehu. Troj. — kam (nač). Pluje-li krev na máz- dřici prsní. Ras. Na zem, Br., na vysoké moře p. Troj. Voda plyne na mlýn. —(komu) přes co. Vlasy jí plynou přes ramena. L. P. přes potok, Us., přes moře. Plk., BO., Ml. Už mé milé vlásky plujou přes oblásky. Er. P. 493. — kam (proti čemu). Darmo (těžko) proti vodě p. Ros. — kudy. Řeka krajem plyne. Jab. 330. Zde již plouli nebes roz- košemi. Sš. Bs. 188. — jak. P. bez měchýře (ze své moci něco činiti). V. Voda proudem plyne. Plynou léta vlnami. Vody plynou kry- stalem. Brt. Instr. 15. V žilách rozstonavý ploul mu tokem smutek. Sš. Bs. 19. — čím. Žena krví plúti nepřestane. BO. Kolovraty vÍNem plývati budú (redundabunt). BO. Do- brým povětřím p. Troj. Země svatá mlékem a strdí plove. Martim., BO. — na čem: na lodí. V. Koráb na vodách ploval. V. Na hlu- bokém moři se plovívají. Ler. — kde (vedlé čeho): vedlé břehu. V. — kam (pod co, do čeho). Na lodí pod samou pevnosť p. Vrat. P. do Ameriky. Plyň jablíčko k mé Mařence do domu. Er. P. 213. Lodi, jenžto plúly do A. . . BO. — pro co. Pluli po zlato. BO. — odkud jak kudy. Jakžby z něho slz potoci hořkým pláčem skrze oči plúli. St. skl. — kam (v co jak). Trus z něho v lože bez čití ploval. Sal. — kudy (mimo co, okolo čeho). Okolo čeho p. D. Kdo chce moudrým slouti, dej řečem mimo sebe plouti. Ctib. Dostal, což již mimo chalupu plynulo. Ler. — koho kam: do Vlach. Act., Lépe: plaviti, --jak rychle. Loď pluje mezi 8 a 10 mílemi, lépe: s 8, s 10 mil. Km. — Vz Plývati.