Plouti
Plouti. Cf. Mkl. Etym. 252. O tvarech vz List. fil. 1883. 447., 451 , Bž. 186., 187., Šf. III. 511., Gb. Ml. 157. Plovati novotvar m. strč. plúti. Vz List fil. 1884. 98., Km. 1890. 89. Plovíc. Dal. 105. Na Místecku: płuvač; płuvom, płuvoš (płuveš), płuvo (płuve), płuvomy (płuvemy), płuvotě (płu- vetě), płuvaju; płuvaj, płuvajmy, płuvajtě; płuvoł, płuvala. Brt. D — abs. Plouli jsme. Lobk. 27. b., Pref. 77. Pluli jsme. Ĺobk. 28. a. Vosk plove. Ž. kl 42. Chytej, když plyne. Us. Msk. — odkud. Z jejie sv. hrobu plove olej. Kat. 196. Nil plyne z ráje skrze egyptskú zemi. Mand. 16. a. — co. Čtvrtou desítku života plouti. Lum. — kde. Na nebi v modré dálce dav beránků tiše pluje. Hdk. Nad polem vítr plove. Osv. V. 639. V zemi stred a mléko plove. Hr. ruk. 265. - kudy. Po nebi mraky plují. Vrch. — kam: vzhůru, pryč, zpět. Lpř., Pdl. Řídké plynou vlasy v týl. Kká. Ta voda i dnes pod klášter plove. Hr. rk. 13. Plovte na levo. Pass. 481. Za moře, do Konstantinopoli p. Pass. 209 , 481. — za kým. Otec za ní pluv víc se nevrátil. Pass. 289. — jak. Lodi plouly vedlé sebe. Us. P. parou, Dch., po větru, s velikou rychlostí, pod plachtami. Us. Pdl. P. na znak. Mj. 99. Plov jako rosa mluva tvá. Ž. kl. 128. a. Mohuč jedno město slove, kdež potok i řeka plove jmény dosti slovutnými. Anth. I. 3. vd. XLVIII.