Plzeň
Plzeň, zně, f., prospěch (zastr.). Krok. Vz Plezeň, Prk. Př. 35.. Gb. Hl. 84., 110. Der Nutzen. I umre-li glava čelědina, děti vsie tu zbožiem v jedno vladú, vladyku si z roda vyberúce, ký plezně-dlě v sněmy slavny chodí. Sněm. (Rkk. 69.). — P., zNě, f., vz E, dle Dlaň, město v Čech. P. byla ještě za 16. stol. rodu mužského: Nový Plzeň; od té pak doby jest rodu ženského. Vz Chrudim. Jir. P., lat. Plsna (Pilsna, Pelsina, něm. Pilsen. Zastr. Plizeň, Plezeň m.: ?l?zn?. Bž. 8., 74., 123. Vz L (se střídá. Pozn.). P. vždy věrná (králi a víře katol.). Rk. Vz více v S. N., Tk. I. 620., II. 545., III. 656., IV. 737., Tf. 391. — Plzňan, a, m., pl. -né. — Plzeňský. Méně má smyslu než plzeňský halama. Jg., č. Plzeňští ovčáci (slanští holubáři). Jg. Vz Slanský. Plzeňští měšťané. P. báseň (oplzlá). Šm. P. pivo. Us. — Plzenec, nce, m. P. starý, Plzeň stará, Altpilsen v Plzeňsku. Vz S. N., Tk. III. 174. — Plzeňsko, a, n. Na Plzeňsku, Us., na Plzeňště. Pč. 42. Das Pilsner Gebiet.