Poběhnouti
Poběhnouti, hnul a hl, utí; pobězeti, el, ení;pobíhati, poběhovati = běžeti, laufen, zu-, hinlaufen; trochu běžeti, ein wenig laufen; utéci, fliehen; míjeti, opovrhnouti, odstoupiti od koho, nicht achten, verlassen, vorbeige- hen ; jednati se oč, sich um etwas handeln. Jg. — abs. Kam poběhnu ? Jeďte, já po- běhnu. Us. Kdo z rána políhá, na večer po- bíhá. Poběhl (i. e. trochu) a hned přestal. Ros. Zvěsť o něm pobíhá, Us. Bf. Povrhše oděnie svá poběžechu. BO. — po = (pro) koho: po pána. Vz Po s akkus. — kam, ke komu: k dětem svým poběžel. L. — Bib. — kudy. Pobělmeš, rozprášen jsa, po všech královstvích. BO. Poběhnu cestou roz- kazů tvých. Br. — od koho, od čeho: od vojska. Dal. Od Římanů poběhl, od víry. V. — odkud: z bitvy, Měst. bož., z boje. BO. — před kým, před čím. Zima před slunečnou teplostí poběhováše. Troj. — koho (gt.), čeho = míjeti, vzdáliti se, opovrhovati koho, odpadnouti od koho atd. Jg. Israelští boha svého poběhlí. Br. Všeho, což sprave- dlivého jest, poběhlí; p. půhonů a rozsudků, pořádku. Br. Blázen poběhne bydla dobrého. St. skl. Aby rady pana vladaře nepobíhal, ale ní se říditi hleděl. Břez. 224. Někteří z nás řádných mší a řádného kněžstva po- běhlí. Bart. 148. Ale tito poběhnú súdu, bo- jiece se věčné muky. Výb. I. 552. Užíval jen lněného oděvu, vlněných šatů pobíhaje. Sš. Ž. 135. Člověk vezdy dobrého spieše poběhne, ve zlém jsa pak se nehne. Výb. I. 1106. Pobíhati krále, V., práva, Bart., poznalé pravdy. Reš. Kristem pohrdali a jeho pobíhali. Čr. Toho království v dušech lidských Pán nepobíhá. Sš. Mnozí svévolně poběhlí kalicha božího. Bls. 18. Boha nikdo poběhnouti a ujíti nemůže. Sš. Ž. 99. P. toho poznamenání. Sš. Sk. 239. — V., Kom., Reš. — koho v čem. Poběhl ho v tom. Jg. Vrchnosti své v něčem p. Apol. — komu oč. Poběhne mu o statky, o hrdlo (půjde mu). Jel. — se komu. Kráva se nám po- bíhá (opět se hraje), ranzt, rindert. Sych.