Poběhnouti. — koho
Poběhnouti. — koho. On je pobíhal (běhal od jedné ke druhé). Us. Vk. — kam. Jda s lidmi, nepředbíhej ani v stranu ne- pobíhej. Bž. exc. — odkud (proč): od pravdy pro strach. Hus I. 353., 455. II. 314. — odkud kam. Poběhnul z Preslavi k Chorvatům. Šf. Strž. II. 269. — čeho. Bude-li pravda na straně naší, také jí bohdá pobíhati nebudete. Pal. Práce jsem nikdy nepobíhal. Šf. III. 193. Kdyby tebe poběhl a jinde pomoci hledal. Dik. A tak vůle otcovy nepodbíhali BR. II. 14. b. Vždycky mne pobíhal. Výb. II. 1671. Seres, národ mezi sebou tichý a pokojný, kterýž jiných lidí pobíhá. Kosmogr. 70. B. — o kom. Dobré slovo o nich poběhne. Kšch. 2. Zlé pověsti poběhnú o něm. Kšch. 2. — po kom. Štilfrid po něm poběže. Výb. II. 45. — jak proti komu. Hněvivě proti Rudol- tovi poběže. Výb. II. 45.