Poblouditi
Poblouditi, il, zení, poblusovati, ein wenig irren, Verstossen, anstossen. V. — abs. Po- bloudila ovce. Bib. — kam. Do daleké kra- jiny jsem pobloudil. Ojíř. — od čeho: od cesty, od pravdy, Br., od pravého cíle. V. Poblúdili sme od cesty pravdy, Hus. 1. 36., j od viry. Hus. 1. 437. — po čem. Pobluzo- valy prsty po harfě. Pl. — na čem: na mysli. BO. — v čem: v radě, V., v/spra- vování města. Jel. Jestli v čem poblouzeno. Us. Budu-li v čem poblúdilo, pokořím se. Výb. Vz Bž. 169. — J. tr. — s čeho: s cesty. Rk. — čím. Tím samým, že se držíš jeho rady, pobloudíš. Ml.