Poblouditi
Poblouditi. Poblúzeno jest. St. Kn. š. 2. — odkud: od chodníčka, Sl. ps. 255, od pravdy, od cesty. Hus I. 187., 333. — v čem. Št. Kn. š. 131, CJB. 401. — kudy. Po- bluzuje světem s línou kůží. U Žamb. Dbv. — čím. Ješto sú zde poblúdivše kterýmž- kolivěk hřiechy. Št. Kn. š 21.