Poboněk
Poboněk, ňku, m., poboňka, pobonka, y, f. = smyšlená věc, zvl. pak pověra, čáry. Vz Bž. 72. Die Fabel, Alfanzerei, der Aber- glaube, Trug. Jg. P. a boboněk (b se střídá s p). Vz B., P., Bž. 51. Pověry a p-ky té sekty. V. Vtipů svých ušlechtilých aby bludy a p-ky nezprzňovali. V. Svými lžmi a po- boňky dotud (je) omlouvali, až je ze země vyhryzli. V. Poboňky lid mámiti. Jg. Lec- jakés pověry a poboňky. Br., V. Poboňky a pověry provozovati. Cyr., Žalan. Královna pak, jak nemocní obyčejně takovým zlým p-kům rádi místo u sebe dávají, té žalobě ihned uvěřila. Koc. Tr. h. III. 11.