Poctíti
Poctíti, il, ěn, ění; poctívati = česť pro- kázati, Ehre bezeugen, beehren, verehren. V. — koho čím: pravicí (dáti mu pravou ruku), Ros., důstojnostmi, Sych., penězi, zbožím, Kom., dobrodiním, darem, V., Ler., zlatým řetězem, Ros., hostinou, D., povstáváním, Výb. I. 317., návštěvou. Šm. Nebo jsú jeho azda slovy p. nedbali. M. — koho (gt.). Kdo ho ctí, těch on také poctí (každého, jednoho po druhém). Br. Všech dary králov- skými p. Smrž. Tiem pocti mrtvých. Št. N. 59. Vz Po (spojené s časoslovy), Spodobení. — zač. Ten za moudrého muže bývá poctěn, kterýž . . . Anth. II. 244.