Poctivý
Poctivý, kdo lásku nebo čest prokazuje, ehrbezeugend, ehrend. P. dar (pocta). V. — P., čestný, ehrbringend, ehrenvoll, ehrbar, ehrlich, edel. Jg. Jemu i jiným poctivé jest to. V. P. věc, místo (úřad), Jel., skutek, pověst', umění, V.; p. jméno někomu zůstaviti. D. Neobmýšlel i v tom než dobré, poctivé a užitečné krále, pána svého, i toho města. Bart. Což bych měl učiniti k dobrému užitku i ku poctivému království našeho. Hl. — P., ctnostný, na cti zachovalý, mravně dobrý, počestný, ehrlich, rechtschaffen, redlich, bie- der. Jg. P. povaha, V., muž, človek, přítel, Us.; dobrá, p. duše, D.; p. rodiče. Kom. P. život vésti. Na p. slovo propuštěn. Kram. Jsi p. jako biřicův kabát. Č. Z míry p. Šm. Krom dobrých a poctivých lidí (též: krom Boha, říká se, mluví-li se ? něčem nepěkném). Us. Brt. — P. krása na Slov. = chudá svatba. Na p. krásu pytati (prositi). Koll. — P., či- stotný, keusch, ehrlich. P. panna, mládenec. Us. — P., pořádný, náležitý, ordentlich, ehrlich, sauber. Jg. Nemá kusa poctivého kabátu na sobě. Us. — P., titul, ehrbahr, ehrenfest. Jg. Urozené a p. paní a panny. V.