Poddati. — koho
Poddati. — koho. Poddá těpán pada- jícieho před nepřátely tvými. Hus I. 55. I poddal zámek ten úředník, komuž pán jej poručil. Let. 463. Nepodaj mne, ne tradas me. Ž. wit. 27. 3. (46. 4., 36. 7., 62. 11.) — se. Město se p-lo. Šb. F. Poddáš se (v dětské hře) ? Us. — se komu, čemu. Nebo Buoh otec synu svému súd veliký poddal. Krnd. 50. Však mi se musí p. Marg. v. 268. Vale- rial poddal (odevzdal) jeho atarostě Ypoli- tovi. Pass. mus. 428. P. se lenstvu, cierkvi, království ďáblovu, práci, hřiechu; Mój pán vše mi poddal; Smilný najprv svú duši poddá ďáblu. Št. Kn. š. 31., 32., 49., 89., 179., 116., 184. (18., 19.) — več. Jest mu službú poddáno. Pass. mus. 319. Aby mi se v též právo poddal. Výb. II. 42. V tu nečistú milosť poddadúc vešken svój úmysl. Št. Kn. š. 128. — se nač. Na smrť se poddal, bude-li mu jediné písmo okázáno na ten artikul. Arch. VIII. 340. — se k čemu. Za Št. polož: Kn. š. 2. K tomu on se ne- poddá (nedá se přemluviti). Us. Rgl. K míru se p. Šbr. — co kam. Martin to na právo poddává. NB. Tč. 8. — se komu proti komu. Mnoho pánóm protiv jedinému pánu svému poddali jsme se. Št. Kn. š. 18. — se čemu jak. Ktož by se nechtěl rád pod- dati zlým obyčejem té žádosti rozkoši? Št. Kn. š. 183. — co komu proč. Svú vóli pro Buoh p. starostě svému. Št. Kn. š. 130. — se čeho. Za Št. polož: Kn. š. 130. — se kdy. Neb rozum poddá se v tom těles- ném skutku tělesenstvi. Št. Kn. š. 67.