Poddýmí
Poddýmí, n., zastr., plat z dýmu n. ko- mínu, Abgabe vom Rauchfang. Pr. kut. To co pod dýmem t. j. pod komínem jest, tedy dům; tedy podymné n. dymné daň z komínů n. z domů. Daň tato byvši již za nejdávnějších dob mezi Slovany vybírána dokazuje, že Slo- vané již za nejstarších časů v stálých sed- liskách bydleli a ukládání daně na domy svědčí o neobyčejném stupni vzdělanosti kmenů slovanských v době starožitné. Již k r. 852. připomíná jí Nestor: dali jim od dymníku meč (překl. Er. 10.); k r. 859.: brali po popelici a veveřici od dymníku (ib. 12.). V polském listu r. 1278. se vykládá: a fumi- gacione, quod podymné dicitur. (Mucz. I. 77. 102.128.). Podeymovać znamená posud v pol- štině: někoho do domu přijíti, ubytovati. Cf. něm.: wer in der Mark gegutet ist und eigenen Rauch hat. (Grimm RA. 505.). Bdl. ad Tov. — P., chmury, požáry, podýmky, sejvary, střížaha, Šm., der Höhenrauch. Us.