Poděkovati
Poděkovati, danken. — komu: pozdra- vujícímu. Kom. Jak mne kdo pozdraví, tak mu poděkuji. Ros. — Svěd. — komu z čeho: někomu z přátelství. Plác. Knížeti z dobré rady poděkovali. Háj. Poděkoval z toho pánu Bohu. Bart. 1. 21. P. někomu z hospody. Pref. 401. Š. z toho (daru) po- děkoval. Výb. II. 53. Ciesař Maxencí jim z toho poděkova. Kat. 68. Ale dle Prk. Př. 9. Erben toto místo v Kat. špatně četl, jest prý tam: jim toho poděkova. — komu čeho. Vz předcházející poznámku. — komu, se zač. Bohu za udělenou pomoc. Sych., D. P. se za prokázaný vděk. Berg. — se. Poděkuj se, dává ti pozdravení. Sych. — se z čeho: z úřadu (= složiti úřad.). Us. Lépe: vzdáti úřad, Šb., Š. a Ž., vzdáti n. zříci se úřadu, složiti úřad, poněvadž p. se z úřadu znamená p. se za úřad, für ein Amt Dank sagen. Cf. Brs. 125. P. se ze služby, lépe: službu vypověděti. V. Vz Vzdáti. — se jak: ochotnou tváří. Troj. 51.