Bušiti
Bušiti, hämmern, pochen. Mkl. Etym. 23. Cf. Buch. — kam čím. Na něčí svě- domí b. Dch. Kamenem v svá ňadra bušil. Vrch. B. pěstma do zad, Kos., kladivem do železa. Us. — čím oč: o zem. Us. Pdl. — kde. Každá žilka v něm buší (o nedočka- vém, rozjitřeném atd.). Sá. — odkud kudy. Z dálky po skalách to buší. Kká. K sl. j. 48. — jak. Srdce jeho hlasitě bušilo. Vlč., Ntr. VI. 310. — se do koho = zamilovati se. Slov. Rr. Sb.