Podiv
Podiv, u, m., podivení, das Erstaunen, die Verwunderung. Paní ku podivu silná. V. Jest to ku p-vu. Us. Jest mi k p. D. Ku p. tam lidu bylo. Ros. Jiným ku p. býti. V. V tom se sami sobě ku p. líbíme. V. Člověk ctnostný až ku p. Kom. Ku p. chváliti. V. Ku p. pěkný. D. Ku p. krásný, malý; ku p. se potvořuje. Šm. Podivukrásný šp. m. ku podivu krásný; podivu mohl by býti genitiv n. dativ, ale se žádným z těchto dvou pádů krásný se nepojí, ovšem dobře: podivuhodný.