Podkoní
Podkoní, n. Původně neutrum. Cf. Darius poslal své p-nie čstného rytieře Menona. AlxV. v. 1125. Vy p. hubené. Žk. Jir. Ale: Jeden p. Pass. 560. Vz Listy fil. 1884. 436., Rk. Sl. — Výb. I. 802., Sv. ruk. 37. — P. a žák. Vz Vlčk. 63., Jg. H. 1. II. 66., Jir. Ruk. II. 130., Sbn. 233., 258., 308., List. fil. III. 232. Podkop. Kladení p-pů. S. N. X. 175. Části p-pu: prachovnice (komora, pec), ohňo- vod, ohnisko. P. polní, pevnostní, útokový, přenabitý či přecpaný, slabě nabitý. NA. III. 162.—163. Chodba, Minengang, výhoz -garbe, hrdlo, -hals, ohnisko či prsk, -herd, prachovnice, -kammer, větev či haluz pod- kopu, -zweig. Čsk.