Podnět
Podnět, u, m., podnět, i, f. (Lom.), pod- pal, podzeha, troud, Zunder, m., Nahrung des Feuers, brennbare Sachen. Jg. Chytila se jiskra podnětu. Jel. P. ohni odňali. Dal. Oheň bez podnětu nehoří. Prov. Jg. — P., pobudka, bodec, pohnutka; příčina, Reiz, Antrieb, Sporn, Trieb, m., Triebfeder, Fackel, Veranlassung, Ursache. To jest opět p. bu- doucí nechuti. Let. To jemu p. dalo, zmoc- niti se znovu domu toho. Dáti p. ke hříchu jakémukoliv. Sš. Mt. 186., 205. P. prvoprvý k hříchu = mimovolné hnutí zložádosti či žádostivosti v nás, die erste Regung der Begierlichkeit in uns, motus primoprimus. Sš. O. 145. Ve vzkříšení Páně i my nejmoc- nější p. k důvěře nalezáme. Sš. I. 330. P. hříchu. Aqu. P. chlípnostem. Jel. Tanec p. k marnostem s sebou nese. Kom. To vám k podnětu bude. Kram. P. dáti čemu. Jel. U zimnice má se p. (příčina) odstraniti. Ja. To zavdalo p. k válce. Nt.