Podobenství
Podobenství, n., podobnosť, jednostejnosť, Aehnlichkeit, f. V. P. míti. V. — P., po- doba, obraz, zevnější způsoba, tvářnosť, Ge- stalt, f., Ansehen, Bild, Ebenbild, n. Kat. 3285. Bůh stvořil Člověka k ?. svému. D. P. tváři. Jel. P. na sobě nésti. V. Duch sv. nad Ježíšem v holubicím p-ství se ukázal. Hus. I. 397. Vezmi dva řemeny a těmi obvaž nohu svrchu i dole dobře zatáhna, až zběhne se krev a srazí ku p-ství orecha. Db.Duše učiněna k obrazu a k p. božiemu. St. — P. v mluvě: přirovnání, příkladné věci vy- světlení, příklad, Gleichniss, Vergleich, m., Gleichnissrede, Parabel, f. V. P. se rozeznává tím od přirovnání, že předmět obšírněji vy- obrazuje, jest tedy provedenější. Buďte opa- trní jako hadové, ale prostí jako holubice — jest jen přirovnání. Šk. P. jest vyvinuté, po- drobně provedené připodobnění. Sš. Mt. 190. Bére p. ode stromu. Sš. Mt. 49. Smysl p. toho byl židům docela průzračen. Sš. Mt. 50. Jiní to p. šířeji vykládají. Sš. Mt. 50. Smysl p. toho nemnoho se liší ode smyslu p. prvnějšího. Sš. Mt. 73. V tom různi se ta p.; p. to na ně obrátili. Sš. Mt. 73., 74. Učiti čemu v p-ích. Sš. Mt. 105. P. to vzato od města. Sš. Mt. 107. P. tato sama dosti zřejma jsou. Sš. Mt. 110. P-ím tím zajisté to naskýtá, že. Sš. Mt. 126. Pán odpovídá ve třech p-eh. Sš. Mt. 127. Dle výkladu toho celé to p. na věk Páně se obrací. Sš. Mt. 187. Tuto v p-ích mluví. Sš. Mt. 190. U všech evangelistů přichází první toto p.; v p-ích mluviti; p. přednésti, vyložiti. Sš. Mt. 190., 191., 193. P. toto snadně pochopiti lze; p. komu předložiti. Sš. Mt. 193., 195. Uvádějí se ještě dvě jiná p. Sš. Mt. 195. Dvě tato p. příbuzna jsou; druhé p. o kvasu jedná o vnitrných účincích a působeních evange- liem v člověčenstvu provedených; obojí p. víc a více vyplňovati se vidíme. Sš. Mt. 196. Vysvětliti p. Sš. Mt, 197. Ponejvíce obracují p. to na bludařství. Sš. Mt. 199. Jiní těch p. jinak užívají. Sš. Mt, 200. Parabolou tou obor p. svojich pro tentokráte zavírá. Sš. Mt. 200. P. předložená chápati. Sš. Mt. 201. P. to zjevno a zřejmo jest. Sš. Mt. 286. P-ím tím směřo- vati kam. Sš. Mt. 250. Začátek p. Sš. Mt. 255. P. to ovšem v hebrejské řeči vysvítá. Sš. J. 50. Pán ono p. od větru vzaté na působení ducha sv. v obrození člověka obrací. Sš. J. 50. Věc ta také p-ími od věcí pozemských ode Jana samého vysvětlena byla. Sš. J. 52. Nyní Jan učenníkům svojim vysvětluje poměr svůj ku Kristu sličným p-ím, jenž jim veleznámo bylo. Sš. J. 59. Předkládá Pán p. pastýře a ovcí, kteréž k sobě potahuje a dále vy- víjí. Toto p. pověděl jim Ježíš; mluví Pán v p. vzatém ze života pastýřského, které p. všem ze starého zákona známo, průchodno a zračito bylo. Sš. J. 169. Oni p. tomu, ač obyčejnému a běžnému, nevyrozuměli tou měrou, jak toho potřebí bylo. Sš. J. 170. Není to výklad, jest to raději obrácení p. onoho na sebe. lb. Každé p. za mezemi sro- vnání svého belhá. Sš. L. 70. I počal jim v p-vích mluviti; Poznali, že k nim p. to mluvil; Tu se jim rozednilo, že na ně smě- řuje p.; Od fíku pak naučte se p. Sš. Mr. 52., 59. (Hý.). P. řeč zřetelně okrašluje. Kom. P. o vinokmenu doznívá jenom ve slově plod nésti; Vyučuje Pán apoštoly p-vím o kmenu vinném a o ratolestech. Sš. J. 245., 239. V p. mluviti. Kom. Pod p-stvím mluviti. Br. P. pro mládež. Sych. Vz Mus. 1844. str. 430., S. N., Similitudo, Parabola. — P., pravdě podobnosť, Wahrscheinlichkeit, f. P. pravdy. V. Ten klam žádného p. pravdy nenese. V.