Bydliti, ím
Bydliti, ím, 3. pl. -dlí, dli, dle (íc), il, ení; bydleti, ím, ejí, dlej, (íc), el, ení; bydlívati, wohnen. — kde: v domě. Br., Kom. Okolo země judské bydleti. Flav. B. po vsech, Troj., po dědinách. Šm. Na dvoře b. Us., na poušti. V. B. proti někomu. Kom. Za hranicemi. Ml. B. u někoho. V. Při dvoře. V., Alx. Kdo ve všech ulicích bydlí, zle bydlí. Č. B. v místě kterémžkoli. Chč. 381. Na pustém lesí v horách. Kat. 404. Na věži. Alx 1108. — kde čím: u někoho nájmem. Jel. Pověděl, že tam bydlem bydlí (instr. vztahu). Arch. I. 457. — s kým (v čem)· B. s někým. V. Ve cti s nimi bydlila. Št. N. 14. — Kat. 1113. — kdy. Oni tam před námi (dřive nás) bydleli. Kom. —jak dlouho. Král za dvě létě v jiném kraji bydlil. Pass. 51. — bez koho. Ženy tam bez mužův bydlely. Troj.