AndělAnděl, a, m.
, akkus. tedy -a,
ne: -e; vo- kativ: -e,
ne : -i, skláníť se anděl dle 1. (Páv) a ne dle 2. (Hráč) sklonění muž.
Tedy: An- děle boží, strážce můj.
PL: andělé
, vz -é, Manžel. Andělek, andílek, lka, andělík, a, andělíček, čka, m. Der Engel, das Engelchen. Někteří píši :
angel (V., Kom.), jiní:
anděl. Br.. Kom., V. Anděl z řec.
??????? (posel),
mě
li bychom tedy psáti:
angel n. anjel, ale u nás slovo anděl úplně zdomácnělo jako žid (z lat, Judaeus), Kristus (z
X<ii6tóc = poma- zaný), Paříž (Paris), škola (schola) atd.
G přešlo v
j (sr. Georgius — Jiří) a
j často s
d se střídá: jetel — dětel, Jetřich — Dě- třich,
tedy také: angel, anjel, anděl. Mk.
Anděl čteme již v Kat. 2873., 2908. atd., v Št. N. 278., 280., V.
, Br. atd. —
A. = posel boží. I řekl jsem andělu. Br. Zjevili se mi anděli. St. skl. —
A.,
duchové, zvl. ti, kteří svou čistotu zachovali, a. svatí, nebeští
, na i rozdíl od padlých, zlých andělův. V., Jg. Příbytek sv. angelův. V. — An. strážce neb ochránce. Kom. Anděle boží, strážce můj. Toť ho a. strážce opatroval (chránil), že ne- spadl. Us. Co čert chce vzíti, to ani anděl neuchráni. Prov. To je můj a, strážce = hlí- dač, jako stín za někým chodící. Jg. —
A. vše, co se čistotou, pěkností atd. andělům rovná. Jest krásná, sličná, dobrá j. a. — On jest v počestnosti proti němu anděl. V. Čistý, krásný jako a, Us. Zpívá jako andělíček. Nevinný jako anděl. D. —
V důvěrném roz- mlouvání. Můj anděle
, andílku, andělíčku! Jg. — Tak se staví, jakoby andělíčky poly- kal (
o licoměrníku). Us. —
A.,
rarášek, čert. Jest to andílek z krbu. Vz Ušpiněný. Lb. Tys andílek s rohama = čert, Us.