2. Podrobiti
2. Podrobiti, il, en, ení; podrobovati — podmaniti, v službu n. poddanost uvésti, un- terthänig, unterwürfig machen, unterwerfen. D. — se, koho v co: v službu, V., Troj., v porobu, V., Br., v služebnost, v podda- nosť, V., v smrť. Br. Chcete je sobě p. v ro- botěze. BO. A tak sú kostely v platy po- drobili. Hus. I. 427. P. se Kristu v službu. Sš. L. 41. — se komu v čem. Podrobil se pán zákonu v tom, že . . . Sš. L. 38. — koho k čemu. K otrockým službám všecky si podrobím. Kom. — co, koho, se čemu: moci, právu svému, V., sobě ženu, Koc, něčímu soudu. Dch. Rozkazu, trestu, králi, poručeni, nebezpečenství se p. D., Sych. Kdo tam bydlí, jen se nebes podrobují králi. Sš. Bs. 205. Všecky tyto silnice podrobují se mýtu, šp. m.: Ze všech těchto silnic pla- ceno budiž mýto. Šb. — koho pod koho. Plk. — koho, co čím : vojenskou mocí. Us. — se komu proč: z bázně. Kr. — koho (gt.): pohanů, šp. m.: pohany, Brt., leč by to byl gt. dělivý (mnoho pohanů, ne: po- hany vůbec).