BýkBýk, a, m.; mladý býk = býček, čka, m., býče, ete, n. Der Stier. Býček
vykleštěný: výřezek, běhoun, bulík. Šp. býčátko, a, n., junec. Šp. B. od bu (bučeti). Šf. B., stádník, buják. Šp. B. řve, bučí, byčí, řičí. Kom., Rkk.
B. a)
vysoko nahý: švýcarský, tyrolský, p
olský, chebský, český; b)
nízkonohý: an- glický, dánský, uherský, vlaský. B. indický (větší, menší, dvojhrbý), africký, evr
opský. Jg. Býka připustiti, pouštěti. Us. Kd
o chce chytiť býka, musí jiti po
zadu. Šp., LB. Jako
Býk sj p
očíná (nest
oudně; ? chlipném). R
os., LB. Člověk jako býk (zdravý, silný). L. Béře vše jako b. na r
ohy. Sk. —
B-y = pohrabačky, Rechen. —
B. =
znamení nebeské. —
Dal mu býka = ránu, einen Stoss von hinten; ze zadu někoho lbem udeřiti. L. — B
. Vz Nástroj (ku krocení divokých býkův. Cn.)