2. Podstat
2. Podstat, i, nyní obyč. podstata, y, f., na čem jiné věci jako na základě stojí, čím věc vlastně jest, substantia, essentia, das Wesen. P. věci jest souhrn nevyhnutelných vlastností, bez nichž by věc přestala býti čím jest. Blř. P. jest dvojí: a) věcná (věc sama beze všech nahodilostí) a b) předsta- vová či logická = pojem, vytříbená, vše- obecná představa. Vz S. N. P. vyučování. Brs. Zlato v peci své podstaty neztratí. Kom. J. 96. P. učení. Br. Božská p. (obsah jeho vlastností). V. Bůh jediný v podstatě, trůj v osobách. V. Musí se hleděti na p-tu. D. To jest hlavní věc a p. pře. V. Pátá p., Quintessenz. V synu veškera p. otcova by- tuje a jestuje. Sš. J. 62. Tělo božie aneb krev nenie podstať těch postav chleba a vína. Št. 319. Podstata prvnieho stvoru ostane a uvede Buoh na tu postať postavy jiné, že dřevo bude uhlem, uhel popelem. Št. 319. Zkaženie jedněch postav na též jedné pod- statě jest a bývá vzniknutie druhých, aneb jedněch vzniknutie jest druhých zkaženie. Št. 319. Pakli se nás otáží, která jest p. syna božího? Koe. h. trip. II. 153. Všecka p. jeho pře na svědcích záležela. V. — P., věc smy- slná, bytnost, tělo, das Ding, Wesen. Míti velikou p-tu (veliké vojsko pohromadě). Troj.
Ač uzří oko té podstaty chleba rozlomenie,
ale v tělu božiem nebude rozlomenie. Št.
318. Tu toho nenie, jehož podstatu vidí oko.
Št. 317. — P.,die Substanz, jest v právích:
a) věc hlavní sama, na rozdíl od užitků z ni
jdoucích; b) v řízení konkursním = masa,
všecky věci v jedno vzaté, které sloužiti
mají k uspokojení věřitelů konkursních. S. N.
Správce p-ty, Massaverwalter, m. Dch. — P. = stav, der Zustand. O p-tě města tuto
zprávu činím. Schön exc. — P., kal, saze-
nina, der Satz. P. neb spodní kal černidla
pisařského. Ms. — Čerň. — P., moc, síla,
vážnosť, das Ansehen, die Macht. U větším
počtu pánů radních větší p. a moc byla. V.
Aby volen byl nejvyšší hejtman, kterýžby
podstatu a poslušenství měl. V. P-tou ně-
koho převyšovati. Jg. Aby ještě nějakou
p-tu obce tím zápisem při sobě držeti mohl.
Bart. 296. 30. Větší p-u do sebe míti. Nt. - P., platnost, Gültigkeit, f. To má při tom svou p-tu míti (sein Verbleiben). D. Pověsť ta nabývá podstaty. Šm. — P, družina, průvod, die Gefolgschaft, Dienerschaft. Pa- vezu a p-tu z někoho si udělati. Bart. 299. 21. Jsúce bohatší a něco p-ty a roty majíce. Tov. k. 52. Zlého zámysla čstnému mužu velmi strastně ot jeho podstati vlastní. Alx. Výb. I. 157. (Gl. 241.) — Podstata, řada, houf, Haufen, m., Reihe, f. P. ženců. Us. u Petrovic. Dch.