2. Podstať
2. Podstať. P. boží, MH. 5, přírodní, tělesná, smyslová, V.V. 29., 39., 106., du- chovní, rozumná, skutečná, složená, úplná. Hlv. Co se vyrozumívalo pod p-stou. Pří- spěvek k dějinám základních pojmů filoso- 466* fických. Vz Mtc. 1880. 52. Ta zpráva nemá skutečné p-ty. Dch. V p-tě žádosti vyho- věno. J. Lpř. Suď z p-ty a ne z pohledu. Lpř. Kristus jest též p-ty s otcem; Kristus jest z p-ty otcovy dřéve všech věkóv uro- zen. Št. Kn. š. 14., 15. — P. = věc smy- slná, tělo. P. hmotná. Stč. Zem. 249. Člověk jest p. stvořená; Syn boží vzav z podstaty Marie panny lidské přirození. Pož. 42,, 20. Člověk jest z p-ty mateřiny u věku naro- zen. Št. Kn. š. 15. — P. = moc, vážnosť. Já jsem ti, synečku, slibovala, svůj vínek zelený darovala od stříbra, od zlata, to je má p., jsem ti darovala. Sš. P. 431.