Podstatný
Podstatný, co podstatu má, wesentlich, selbstständig. Hus I. 46. P. věc, Br., dar, Stav. manž., povaha. Sych. Pro podstatnější té věci uvážení na tom jsme se usnesli. Apol. P. slovo boží = verbum dei hypostaticum vel subsistens t. j. syn boží, druhá božská osoba. Nemluví se o slově tom n. onom, nébrž o p-ném slově božím. Sš. J. 13. P. věta, vz Věta podstatná. P. jméno (ne: jméno statné), substantivum. P. jména od sloves vedená nepojí se někdy s genitivem před- mětným, nýbrž podržují někdy vazbu svého slovesa. Vz Kopání, Křehot, Tlukot, Očista, Křest. Brt. Ostatně vz Jméno, Přemykání, Skloňování, Složený, Substantivum. — P., na čem co záleží, obzvláštní, přední, mocný, silný, vážný, wichtig, nachdrücklich, haupt- sächlich, gründlich, stark, erheblich. Jg. P. muž, pán, učitel, článek, důvod, Ros., po- znamenání, Har., příčina, Pr. měst., pomoc proti někomu, pokrm, V., útok, věc, stránka věci; hlasy (řeči) o tom jsou nepodstatny. Dch. Ne všecky příčiny do rozsudku mají se klásti, ale toliko p-né. Kol. 32. Proraziti p-né jádro nepřítele, den Kernpunkt. Dch. — čím: tělem. Dch. — P., pomocný, behilflich. Přisahám, že budoucně chci řád panský vele- biti, pánům ve všem slušném p-ten býti a pomocen. Tov. 43.