Bylina
Bylina. Vz Mkl. Etym. 26. B. = dvouletá rostlina. Vz Rst. 309., 401. B. česneková, vz Česnáček (Rstp. 81.); hlízní, vz Hlaváč oby- čejný (Rstp. 852); hvězdová, vz Hvězdník (Rstp. 865.); b. sv. Jana, vz Třezalka obecná (Rstp. 193., Mllr. 17., 55., Čl. Kv. 319., Slb. 423.); slunečná, Vz Rosnatka okrouhlolistá (Rstp. 107.); syřišťová, vz Svízel syřišťový (Rstp. 842.); trojičná, vz Violka trojice (Rstp. 104.); zubová, vz Kyčelnice cibulo- nosná (Rstp. 74.); býková, vz Záraza větev- natá (Rstp. 1158.); dnavá, vz Podléska obecná (Rstp. 1228.); hroznová, vz Merlík hroznový (Rstp. 1279.); mrtvičná, vz Podléska obecná (Rstp. 1228.); penízkooá, vz Bazanovec pe- nízkový (Rstp. 1235.); skelní, vz Drnavec obecný (Rstp. 1259.); sladká hořká, vz Lilek sladkohořký (Rstp. 1122.); šlakovní, vz Pod- léska obecná (Rstp. 1228.). B. jedovatá, die Giftpflanze, lesní, das Forstkraut, travní, Graspflanze. Sl. les. B. masná, sedum tele- phinum, všivá, pedicularis palustris. Slov. Bartol. Göm. B-ny přádné, barvorodé, ko- řenné, olejné, fabričné či tovární. NA. IV. 87. Cf. Krč. G 573. Polívka z bylinek. Dch. B-ny buď celkem buď v nadzemních lody- hách na konci doby vzrostné hynou na rozdíl od keřů trvajících a jen květních stopek po- zbývajících. S. N. Cf. Rosc. 7. Není na světě Bylina, aby pro něco nebyla. Brt. Anth. 67., Bž. exc. Děvečka mladá po poli chodí, hledá bylinečku, hlava ju bolí. Sš. P. 580.