Podvoliti
Podvoliti, il, en, ení; podvolovati = volně poddati, svoliti, auf etwas eingehen, einwil- ligen, genehmigen, bewilligen. — k čemu. K srovnání tomu podvoluji. Kram. — co pod co. Král své panování pod dobré usta- novení podvolil. Bav. Rod. — se = za- kázati se, přislíbiti, uvoliti se, zusagen, ver- heissen, versprechen, sich erbieten, sich an- heischig machen, sich verpflichten. Jg., V. — se čemu. Satan se podvolí cestě. Ráj. Mezi pohany ti, kteří velení jeho se podvo- lovali. Sš. J. 20. O ty plémě počtem přená- ramné, pro nebeskou nechceš odměnu pod- voliť se tomu břemenu. Sš. Bs. 187. — se pod co. Rk. — se k čemu, V., k svěd- čení. J. tr., Er. Právu k rozeznání se pod- volili. Kol. 8. JMK. ráčil jest se k tomu p. Zř. F. I. A. 33. A pan Zděnek na místě k tomu jest se podvolil a slíbil dosti uči- niti. Arch. náchod. (Hrš.). K tomu jsú se sami podvolili. Půh. II. 139. — se v co. Ve mnoho se podvol oval. V. Ďábel podvolil se v službu. Leg. Otcovský poručník nemá počtu činiti než z toho, večby se dobro- volně podvolil. Vl. zř. 498., Zř. F. I. — J. tr. - s inft. Tov. 132. Podvolil se táhnouti do Uher. V. Podvolil se to v počet uvésti. Kom. — se kde. Franěk a Václav podvolili se před pány. Půh. I. 170. Podvolil se před úřadem, že mu má na sv. Jiří dáti polovici peněz. Půh. II. 61. — se komu v čem. Bratr Tomáš v tom mi se podvolil (že od jednoty odstoupí). Štr. — se jak. Dobro- volně bez přinucení se podvolil. Štelc. Jakož jsú se z obú stranú podvolili. Půh. II. 225. — se nač. Podvolil se na poctivé svědomí. Půh. II. 488. Poňovadž se strany na obr- many podvoluji, mají na nich dosti míti. Půh. II. 574. — že. Podvolil se, že Epami- nondu podplatí. Nt. Podvolnosť, i, f., Willfährigkeit.