Poësie
Poësie, e, f., z řec., básnictví, die Poesie, Dichtung. P., řeč v literatuře (veršem) vá- zaná; hledíce k obsahu slove poesií, čím obrazivosť se rozjařuje. Vz více v KB. 1. — P. didaktická (poučná), která buď názor- nými příklady a podobenstvími n. rozjímá- ním a licní poučuje. Vz Allegorie, Anagram, Bajka, Epigram, Gnoma, Hádanka, Heroida, Homonym, Logogrif, Palindrom, Parabola, Parodie, Poslání, Přísloví, Satira, Šarada, Travestie. — P. dramatická. Vz: Činohra, Fraška, Opera, Tragödie, Veselohra a více v KB. 191.—195. — P. epická či výpravná vypravuje, co se stalo, líčí tedy události, pří- běhy, děje, činy — v malých i velkých roz- měrech. Vz Ballada, Epos, Idylla, Novella, Povídka, Roman, Romance. —? P. lyrická líčí city a nálady lidské mysli. KB. ??. Vz. více v KB. 159. Vz také: Decima, Dithy- ramba, Duma, Elegie, Ghasela, Glossa, Hymna, Naenie, Oda, Píseň, Sestina, Tenzona, Žalm.