Pohan
Pohan, a, m., pl. pohané, vz -an, z lat. paganus (vz g; a v o), ? to od pagus = vesnice, tedy pohan vlastně vesničan, protože lid sprostý ve všech nejdéle trval při nábo- ženství pohanském; dnes slove pohan každý, kdo není křesťan, žid n. mahomedán. Der Heide. Jg., V. Vz Mz. 68. — Vedli kupectví do pohan (do Turecka). Jan z Lobk.