Pohan
Pohan, nom. pl. někdy: pohani. Pravě, že pohani přitáhli AlxV. v. 1384. Pohani se těšie. Výb. I. 398. Obyč. pohané. Po- hané, gentes. Ž. kl. (322.), Pass., Št. Kn. š. 8 , Kram. Slov.. Mkl. EtyM 254. — P., os. jm. Tk. V. 99., 101 , Arch. VII. 538., VIII. 54. — P. Václ., naroz. 1791., Děkan Jg. H. 1. 613., 771 , Šb. Dj. ř. 277., Rk Sl. — P. = rybník u Oulibic. Blk. Kfsk 536.