Pohoršiti
Pohoršiti, il, en, ení; pohoršovati = hor- ším učiniti, verschlimmern; rozhněvati, po- hněvati, beleidigen; pohoršení dáti, ärgern, Aergerniss geben. Ktož nemúdře kárá, často více pohorší než polepší. Št. 305. — co : právo, O. z D., minci. Háj. — čemu, komu. Kdoby v den určitý nestál k svému právu, ten by právu svému pohoršil = je ztratil. Boč., Půh. I. 263., II. 520. A tudy svému erbu pohoršil do dnešního dne. Let. 72. Ne- mohl-liby na tom druhém roku státi, tehda jest svému právu pohoršil. Půh. I. 387. A když páni na soudě sedí, kdožkoli po třikrát zavolán byl a neodpovídal, ten právu svému pohorší. Tov. 49. — J. tr. — co, koho čím. Také prohlédnúti má nájemník, aby v ni- čemž práva nájmu nepřestupoval, ani kterým obyčejem věci najaté pohoršoval. CJB. 371. Šprýmem oplzlým nás pohoršil (pohoršení dal). Sych. Svou drzostí svou dobrou při pohorší. Res. Aby maličkých těch zlými příklady p. se vystříhali. Kom. — se = horším se státi, sich verschlimmern, ärger werden; urážeti se čím, sich woran stossen, ärgern, abärgern. Jg. Nemocný se pohoršil. Nemocný dnem se pohoršuje. Us., Šm. Ruda se pohoršila (na kov schudla). Vys. — se s kým. S paní se pohoršilo. Ms. Žer. Zna- menitě se s ním pohoršilo = nemoc jeho se zhoršila. — se nad čím : nad Kristem. Chč. 299. — se na čem. A od té chvíle pohoršili se na obojích bratří valdenští. Bart. 2. 14.