Pohřbiti
Pohřbiti (zastr. pohřebiti), il, en, ení; pohřebnouti, ul, ut, utí (zastr. pohřébsti, po- hřésti, pohřbu, pohřebí, pohřeben, ení; po- hřebati, toto posud na Mor. Tč.), pohrbovati, pohřebovati, pohřbívati (zastr. pohřebívati) — trochu v zemi hrabati, ein wenig scharren, die Erde aufkratzen wie die Hühner, ver- scharren. — P., mrtvého pochovati, zahra- bati, einscharren, begraben, beerdigen, eine Leiche bestatten. V., Kom., Br. — kde: v pekle, Chč. 626., na hřbitově. Us. Tu ho pohřebli křestěné. Leg. Ve vodě jako v hrobě člověk starý se pohřebuje. Sš. J. 49. V hrobě pohřebí svého mrtvého. BO. Pohřebí jej v úvale. BO. Až budu pohřebána podlé hrobu svého pána. St. skl. II. 21. — se čemu. Pohřebí se světu. O 7 vstup. — koho jak. Těla jich s pokojem pohřbena sú. BO. — kdy. Do dne své pohřebí. BO. Budeš po- hřeben v dobré starosti. BO. — koho kam. Skrze křest se pohřbujeme v smrť Kristovu. Kom. Lab. 305. Do města pohřebi otce mého. BO. — čím: ohněm. Štelc.