Pohřbiti
Pohřbiti. Umřel a pohřben jest. Št. Kn. š. 12., 14. — co, koho. Pohřebtež je (tělo). Výb II. 35., Hr. ruk 263. Prve ať pohrabu otcě. Hus I. 259. Jehž by pohřebl svého otce; Nechať své mrtvé pohřebují. Št Kn. š. 88. P. mrchy (mrtvoly). Rkk. — kde. Ne- pohřebli toho apoštola v nebi. Hus.. I. 205. Někde na rozhraní pohřésti jej kázal. St. Kn. š. 137. (20.). Bohatec, jenž jest u pekle pohřben. Ib. 164. — jak. Tělo s nabožen- stvím, pokorně pohřebli. Výb. II. 36. — s kým. Přejte mi se s ním pohřésti Sv. ruk. 189.