Pohynouti
Pohynouti, ul, utí, zu Grunde gehen. — abs. Když Člověk pýchu naváže, pohynuje. GR. Všecka má moc pohynula. Pass. 831. Když mužský mój plod pohyne. Pulk. (Výb. I. 469.). — čím kde: bojovnou smrtí. Troj. Pohynem-li žízňú na siem (tom) chlumcě (chlumku). Rkk. 53. — v čem. Pohyniž život v bolesti. Rukov. sv. Aug. P. v náboženství, v dobrých skutcích. Št. N. 151.