Bystřiti
Bystřiti, 3. pl. -stří, -stři, -stře (íc), il, en, ení; bystřívati = osiřiti, čistiti, huRtig, scharf, sauber machen. — co: meč (ostřiti), L., vtip. — čím: Tím se bystří zrak, oči. Jg. — co po čem, na co: oči na věc milou. — v čem k čemu, kam: K peklu v zlo- stech svých bystříte (kvapíte). Ms. z 16. stol.