PochlebníkPochlebník. Pochlebníček. Pož 128. Po- chlebníci nejvíce . . . jazyk p-kův. Výb. II. 1602., 1603. P. zvláště slove ten, jenž pro chléb t. j. pro užitek tělestný člověka chválí. Hus I. 258. Kdož jen p-ky za přítele mají, zůstanou v neštěstí zajisté sami. Erates. Před p-kem libě mluvícím měj se na po- zoru. Us. P. pod slovy a had pod kvítím (se tají). Hkš. P. jest sladký nepřietel, proto že ušima sladkú řeč praví a duši kazí; P. jest sladký nepřietel, neb sladké a libé praví, ale viece než zjevný nepřietel škodí; P. chválí člověka v oči a proti jeho duši i proti své pochlebuje; P.jest dáblova dojka, jenž prsmi jedovatými krmí ty, jimž pochlebuje (vz Bradáč, dod.); P. jest nej- vtipnější ďáblóv řečník. Hus I. 154., 258., 260., 377. P. toho poraní, kdo se ho pilně nechrání. Tč. exc.
