Pochoditi
Pochoditi, il, zení; pocházeti, el, ení; po- chodivati, pocházívati = trochu, nějaký čas choditi; tratiti se, ubývati; počátek bráti, počínati se odkud, herumgehen; nach und nach zu Grunde gehen; abstammen. — abs. Pochodil, jako nahý v trní. Us. Vk. Už po- chází (béře za své, tratí se, mře). Us. Hý. — po čem, kudy. Po světnici p. Ros. Po všech těch krajích pochodil. Plk. — co, koho. Všecky ty kraje pochodil. Plk. Pochodili jsme mnoho kostelů. Bž. Němc. Hrůza mne pochází, D., obchází. Km. Slzy ho pocházejí (polévají). D. — komu. P. sobě (procházeti se). Jg., Šm. Zrak (síla, Us.) mi pochází. Toms. Dolů hledícímu oči pocházely. Us. — čím, jak (od čeho). P. žalostí. Sych. Josef přímou posloupností pocházel od Abrahama, Ml. Duch sv. divným pochodem od Boha otce i od syna božieho pochodí. St. Čím kdo za- chází, tím i pochází. Sk. Dobrým slovem dobře pochodíš. Dch. — (čím) kde. Svým udavačstvím u něho špatné pochodil. Ml. Ten u práva špatně pochodí. Sych. Nevím, jak s tím u něho pochodím. Dch. Nepochodil při tom právě dobře. Dch. Na tom trhu obstojně jsme pochodili. Sych. Dobre som uňho pocho- dil, len toľko, že ma na drúčku nevyhodil. Mt. S. — s čím. S něčím zle, dobře pochoditi. Th. Pochodil s dobytkem. Ml. Zle se lží p. Ml. Zle se svou poctivostí p. Ml. — s adv. P. dobře, špatně. D. Jenom si ho za muže vezmi, dobře pochodíš. Us. S pouhou pravdou ven a nejlépe pochodíš. Us. Chceš-li dobře p., času hověti musíš. Sych. To špatně po- chodíš! Dch. Zle p. s něčím; prabídně p. Dch. — od koho, od čeho (do čeho). Od tebe to pochází. D.. Kom. Přátelství pochodí od jednomyslnosti. Plác. Od té stolice po- cháziechu blyskoty (fulgura), hlasové a hro- mové (tonitrua). ZN. Duch sv. dycháním po- chodí od otcě i od syna. Hus I. 23. Šlech- tictvi u jiných národův od jiných základů pochodí. Sš. L. 7. Všeliký dobrý dar pochodí s hůry od otce světel. Sš. J. 59. Po pleti židé pocházejí od Abrahama, ale po duchu zhola nemají povahy Abrahamovy. Sš. J. 149. Tvá nemoc pochází od zlého chování. Ml. Za rytíře jmenovaný musí až do třetího ko- lena pocházeti manželsky (ne legitimací) od lidí počestných. Pr. — z čeho. Z trpělivosti mnoho dobrého pochází. Ctib. Hád. 23. Jan Hus ze sedlských rodičů pošel. Žal. 50. To z hřiechu pochodí. Št. N. 142. Nemoc ta z přílišného užívání Venuše a z chlipnosti nesmírné pochází. Ler. Zimnice ne z jedno- stejných příčin pochází. V. To z pokolení pekla pochází. Sych. Z toho zlé věci pochodí. Kom. Z ženského panování mnoho zlého po- chodívá. Plác. Z odvedené práce to pochází. Řd. Ctnosť a moudrosť jedna z druhé pochází (plyne, jde). Zk. — s kým proč. Dněskáj s námi pro koledu pochodil. U Kopřivnice na Mor. Koled., vánoč. — Vz Pojíti.