Pochoditi
Pochoditi. — komu čím. Slzami jí oči pocházely. Č. — s čím (kudy). Nevím, jak s tím pochodím. Us. Dch. I p-div s tú hlavú kněze Janovů po ulicech. Let 484 — odkud. A kakžkolivěk kořen nenie krásen, však všecka krása kmene i ovoce dobré p-zie z něho; Duch sv. od otce i také od syna p-dí; A ta naděje pochází z viery živé; A podlé toho, jakž (skutek) z menšie neb většie p-zie milosti, tak bude odplatu mieti; Neb všecko toto zlé od toho jako z studnice p-zí; Vše to p-zí z milosti. Št. Kn. š. 7., 14., 29., 33., 40., 94. (15., 26., 93.). — se odkud. Znenáhla pocházely .se příspěvky z celé Moravy. Brt. N. p. III. str. IV.