Pochtíti, pochtěti
Pochtíti, pochtěti, pochci, chtěl, chtění; pochtívati, u Brna a místy na Moravě po- chceti, Hý. = drobet chtíti, eine Zeit lang wollen, Lust haben. V. Kamkoli pochce, po- chýlí je (Bůh srdce). BO. — koho, co čemu. Pochtíval té panně n. tu pannu. Pochtévá ju — je do ní zamilován. Na Mor. a ve Slez. Klš., Brt. Kdož pije staré víno, ne inhed pochce novému. ZN. — se s inft. Pochtělo se mu tam jíti. Ros.