Pochváliti
Pochváliti, pochval, chvále (íc), il, en, euí; pochvalovati, pochválívati, pochvalová- vati = chválu dáti, beloben; oblíbiti si, schváliti, billigen, sich gefallen lassen. Jg. — abs. Budiž pán Bůh pochválen. Us. Po- chválen buď pan Ježíš Kristus (pozdravení Benediktem XIII. v Čechách r. 1729. uve- dené). Jg. — co. On mi to pochválil. Us. Sv. Magdalenu pochváliv domů se navrátil. Pass. 548. — koho, čeho. P. něčí viery. Št. N. 326. Ciesař tej rady pochválí. Kat. 1446. Každý z nich těch slov pochválí. Smil v. 1722. Pochválil jsem Boha, že. . . Kom. Kdo se hněvá, nechť se válí, však ho pán Bůh nepochválí. Prov., Jg. Pochválil jich král. Br Čtvrtý hřich, když pochválím zíého účinku. Št. — komu čeho. Ciesař jim práva toho pochválí. Dal. 91. Veverek královi těch slov pochváli. Smil v. 1441. — v čem. V tom ve všem Bóh buď pochválen. — z čeho. Buď z toho pán Bůh pochválen. Arch. I. 71. — koho zač. Za to ho pochválili. Sych. — čím: kynutím. D. — co po čemu. Pochválichu pravdu po zákonu. Rkk. 69. (Předložka po s dat. slouží zde k vytčení toho, co věc (zde zákon) z obsahu svého žádá; po zákonu = jak toho zákon žádal. Kořínek). Cf. Bdl. Obr. L. S. 46. — se někomu = pochlubiti se. Pochválil sa mi, že vyhrál. Na Mor. Kld., Brt.