Pochváliti
Pochváliti, benedicere, Ž. wit 123. 6 , Asn. 4. — abs. Protož kdo chce, ten po- chválí. Alx.V. — co komu. Jakub mi to pochválil. NB. Tč. — se komu P-lil sa mi, že vyhrál = pochlubil se. Brt. D 219. — Pochvalovati si. Us Sd. — čeho Vz Spo- doba synt. 5. Ciesař tej rady pochváli (= jí přisvědčil). Kat v. 1446. Cizozemci toho pochvalovali. Krnd 32. Té rady pochvá- lichu; Vší jeho řeči p-li. Arn. 1650., 2675. Vóbec mých slov snad p-lie. Alx.V. Roky- cana toho p-lil. Výb. II. 832. Toho diva král pochváli. Jiří v. 170. — se čím: svú pokorú. Št Kn. š 81. — koho jak: v oči. Št. Kn. š. 103. Protož pochval každého ďábla nad mě. Hus III. 246.