Pochybiti
Pochybiti, il, en, ení; pochybovati = po- blouditi, omýliti se, irren, fehlen, anstossen, versehen; nepodařiti se, chyběti, fehlschla- gen, misslingen, mangeln, abgehen, fehlen, ausbleiben; nemíti jistoty o čem, zweifeln, bezweifeln, Misstrauen in etwas setzen. Jg. — abs. Kdo lehce věří, snadno pochybí. Prov. I také Homer časem dřímal a pochy- bil. Ovoce olivy pochybilo (nezdařilo se). Bib. Nemá proč pochybovati. V. Nesluší po- chybovati, aby pravé býti nemělo. Br. Po- chybovati jest chybovati. Ros. Pochybovati, půl pře pryč. Ros. — koho. Že ho pochybí spasení. Lom. Odpusťte, že jsem vás jablka rozdávaje pochybil. Us. — v čem: v řeči. Res. V tom hrubě pochybil. Ros. P. v počtu. V. Já jsem za tě prosil, aby nepochybil u vieře. Pass. 288. — čeho: cesty. Ros. — s čeho. Ač jest kdy pochybila kročeje má s pravé cesty. BO. — koho kdy. Při roz- dávání jablek jich pochybil. Pochybil hned při základě. Dvě kron. — (v čem) čím: v počtu omylem. V. P. rozumem. Lk. — komu (nepodařiti se). Pochybí vám vinný kmen. Bib. Usilování jeho mu nepochybují. Br. Tu mnohému smělému mládenci p-bilo srdce (strachem stanulo). Kon. — o čem. O čemž není co pochybovati. V. O svém životě pochyboval. Har., Br. O božích při- slíbeních p. Br. O tom pochybuji. Ros. Nelze o tom pochybovati. Dch. — oč. O zdraví své dokonce pochyboval. Aug. 56. — nad kým. Proč nade mnou pochybuješ? Leg. Již dále nad připověďmi p. mohli. Skl. II. 88. — že. Pochybuji, že vám pomohou. Sych. Nepochybuji, že jste nemálo toužili. Brt. — na čem. Tys na pravdě pochybila. St. skl. Pochybovati (zweifeln) na čem, lépe: o čem. Jg. Letos nám, u nás na slámě, na úrodě, na senách pochybilo (nezdařilo se). Us. na mor. Drahansku. Hý. — se = omýliti se, chybiti, fehlen, sich irren. St. skl. V tom sě já pochybuji. Tristr. 327. Vz Pochybovati.