1. Pojiti
1. Pojiti, 3. os. pl. -jí, poj, poje (íc), il, en, ení; pojívati, zusammenfügen, verbinden, fügen, gatten, gesellen. — co v co: v hro- madu. V. — co kde. Pod jednou hlavou úzce poje nás. Ráj. — co, koho, se s kým, s čím. Předložka do s genitivem se pojí. Jg. Koho s Bohem p. Br. Oni s bezbožníky se tovaryší a pojí. Kram. Jediná-liž mluva přelíbezná Moravana s Čechem nepojí? Sš. Bs. 168. Daremné s těmi věcmi příliš se p. a vázati. Š. a Ž. — se čím. Dobrá přízeň se jednomyslností pojí. Plk. — se. Ptáci se pojí (pojímají). Zlob. — se ke komu, sich anschliessen. Us. — se čím v co. O divné dí hudbě stará báje, jížto pojí směs se pravěka v sladkozvukou harmonii ráje. Sš. Bs. 184. — se kde. Dvě věci v té svátosti se pojí, slovo a živel n. věc hmotná. Br.