1. Pojíti
1. Pojíti, pojdu (nyní: půjdu), pojď (v obec. mluvě: poď), pojdiž, pojda (ouc), pošel, pojití. Vz Jíti. Imperativy pojď a přijď zavrhuje Ht. v Brs. 242., 251.—253., maje je za vý- mysly mudrujících kazimluvců našeho věku. Ht. dovolává se autority Jungmannovy proti Erbenovi a Zikmundovi, ale Jg. napsal v článku Pojdu: pojd, v obec. mluvě: pod. Kromě toho dovolává se Rkk., kde prý v Jaroslavu ve v. 220. psáno jest: Za mnú poďte, mužie, kto tak smýšlie. Ale ve vydáních Kořínko- vých z r. 1870. a 1873. a ve vyd. Vymazalově z r. 1879. čteme: Za mnú pojďte, mužie. V Bibli kralické čteme ovšem: poď, přiď (ku př. v Zje- vení sv. Jana XXII. 17.), ale také: přijdiž, ib. 17. Přijdiž tedy pane Ježíši. Ib. ????. 20. Kromě toho vyslovuje lid skutečně pojď, ku př. u Německého Brodu, kde i chybně říkají: nechojď. (Km.). Cf. Prk. v Archivu für slav. Philologie. 1877. str. 701. Jsou tedy pojď a přijď tvary dobré. — P. = jíti, kráčeti, gehen; zhynouti, ein-, vergehen, zu Grunde gehen; nezůstati, aufgehen; původ, počátek míti odkud, herkommen, abstammen, ent- stehen, erwachsen; jednati se, sich handeln, gehen, Jg. — abs. Nemůžeme-li tudy, pů- jdeme jinudy. Prov. Pojďme. Pojď sem. — Stromy pošly (zahynuly). Us. Potěr pošel, (zahynul). Sych. Čas pošel (pominul). D. — Právě pojde (nic nezůstane). D. — Pojde svár, různice. D. Veliký křik pojide a na- stane. Pass. 817. Oči jeho již byly pošly (bělmem), tak že neviděl. L. — kam (nač). Půjdu na odpočinutí, Us., s pravdou na světlo. Us. Půjde na mou hlavu, čehokoli se dopustí. Jel. — s kým. Za chvilku s tebou půjdu. Us. S vámi pojíti (zahynouti) volím. Sych. — kam (do čeho bez čeho): do besedy, do díla. Us. Nepůjde to po druhé do líčky ani do vrše. Prov. Bez platu do díla nepůjde. Jg. Pošel do chaty (umřel). Us. u Rožnova. Kd. — za kým. Za mnú pojďte mužie. Rkk. 220. Půjdu za ním. Kom. Pod' za mnou. V. — proč. Daleko pro výmluvu nepůjdeš. Prov. — kde: v čele vojska. Us. — odkud, z čeho: z divadla, Us., ze světa půjdeme. Kom. Z chu- doby pošel. Pulk. Pošel z rodu slavného. Troj. Co z toho pojde? Sych. Z toho nepojde žádný užitek. D. P. z koho. Alx. 1112. Tobě z toho česť pojde. Hl. — koho kde. Na ta- kovém (strašném) místě člověka pojde strach. V Kunvaldsku. Msk. — proti komu = táh- nouti. Dal. — čím: nákazou, horkem, hořem, Jg., hladem pošel, Plk., úbytěmi. Kos. Ol.117. Oči mu bělmem, L., mrákotou pošly. Plk. Klodoneus pošel jest rodem od kniežat. Pass. 506. Duše květ by pošel rudou spály. Sš. Bs. 183. Bojím se, že tebú toho královstvie zkaženie pójde. Hl. — od čeho. Jedna od druhé pojde (nic nezůstane). Us. Dvě od dvou pojdou (ruší se, zdvíhají se); sedm od sedmi pojde (ruší se, zdvíhá se). Nz. Od koho to pošlo? Ros. Pošel (zahynul) od přílišného se hnání. Us. — za koho : za muže půjdu (vdám se), za muž. L. — komu. Oko mu pošlo (bělmem mu zašlo). L. To mu dobře půjde. Us. — komu k čemu. Častokrát svú pravdu jedna strana řečí podobnú a výmluvnú přede pány vyvede, tak, že jiej to k zisku panským nálezem pojde (zum Vortheil ausschlagen). O. z D. — (komu) v co. Napnula zraky proti otvoru a v sloup pošly jí oči. Česk. včel. Půjdu v boj. — koho. Slzy ho pošly. D. Hrůza mne pošla. Us. Pošel ho mráz. Us. Msk. — komu čím. Oči mu bělmem pošly. L. — podlé čeho. Nepůjde podlé jejich vůle. Br. — se sup. Pojďme spat. Sych. Pojďte žat (= pět peněz. Volání křepelčí). D. — oč. Nepůjde tu o málo. Us. — s adv. Dobře, zle půjde (se povede, pochodíme). Us.