1. Pojíti
1. Pojíti. Pojď. Bj. Poď, Hus I. 426., Dal. 161 , zlinsky. Brt. Imper. podiemy, Ž. wit. 94 b. 6., podiem 94 b. 1., poydiete 45. 9, 64. 5. a 16., 82. 5., 94 a. 6., podte 33 12. — abs. Okna pošla, jsou pošlá (ne- průhledná). Us. Rgl. Buďto měření pojde nebo nepojde. Jd. Geom. I. 4. Už pošel (umřel; potupně). Us. Zl. Nebe i země pojdú, ale slova má nepojdú. (Luk. 21.). Hus II. 8. — koho. Hrůza mě pošla, es schauderte mich. Posp. — kam (jak). Podiž ke mně, má choti! Výb. II. 21. Ktož sú dobře činili, pojdú do života věčného; Ale s hrozným strachem, v hrozné hanbě na ten súd pojdú; Ktožť pravdu činí, po- jdeť na javu k světlu. Št. Kn. š. 15., 23., 85. — kde. Pojděm, pojděm, Buoh před námi Výb. II. 24. — odkud (kde, kam jak) Od lovčího pošla řeč, jakoby .... Sbr. Aby jí z toho nepošla lítosť. Sá. Z čeho jednomu radosť pochází, druhému žalosť pojíti musí. Sá. To pohoršení všecko z něho pošlo. Us. Šd. Kristus od otce pošel věč- ným a nevystižným zplozením. Sš. J. 257. Že odtud zavedení na pravo i na levo pošla i podnes pocházejí v křesťanstvu. 1512. Mus 1883 364. Když má které ovoce býti, najprv musí pojíti z kořene; Ty modlitby z přie- mého úmysla nepošly; Když z toho súdu do pekla pojdú; Stav panenský pošel z ne- bes; A čím viece z pravé milosti pojde poslu- šenstvie. Št. Kn. š. 7., 11., 24., 71., 107. — od čeho. Od zlata oči pocházejí. Us. Bž. — za čím. Kdo chce čeho dojiť, musí za tím pojíť. Us. Brt. — nač. Pojdú na zatracenie. Št. Kn. š. 113. Vše pojde na výměnek (on vše pohltí) Sá. — s inft. Ja pôjdem s chlapci sa ihrati; Ja pôjdem kvieťa si sbierati; Ja pôjdem s chlapci tancovati Sl. spv. II. 57. (Sd).