Česko - německý slovník Fr. Št. Kotta
Seznam Hesel

    FulltextVše
    Prohledávat:
    HeslaObsah hesel
    Nápověda
    Dokument Obrázek
    Svazek:1   Strana:0113


    Býti
    Býti, bývati, sein, dasein; o místě = na- cházeti se, nalézati se, dasein, vorhanden sein, sich befinden. Sr. lit. bu-ti, koř. skr. bhu, lat. pft. fu-i, řec. ??-«>, lat. esse. Býti má 2 kořeny: jes (Mkl.) pro oznam, způsob a přechod, přítom, času a koř. by; budu z koř. by; y se proměnilo v u a d se při- dalo tak, že máme kmen bud. Buduje prae- sens mající význam futura v ind., imperat. a transgr. Schl. — Od kořene jes: a) Oznam, způs. přítom. času: 1. jsem (zastaralé: jesm, ism; na Slov. a v již. Čechách som, na Slov. také sum; v Krkonoších a na Mor. su, v Krkonoších také jsu, na. Mor. také so, Kts., ŠB., Kb.); 2. jsi (m. jes-si, v obec. mluvě jseš, seš; v již. Čechách si (nikdy seš), záporně nejsi, Kts.; jsi skracuje se v s, které s předcházejícím slovem se spojuje: Tys to učinil?); 3. jest, skráceně: je (záporně: není, v již. Čechách: nejní, Kts.; místo jest praví se také jesti a s důrazným ť: jestiť. Jest je jediný tvar, v kterém se kon- covka 3. os. sg. „t" udržela, a měli bychom jej zachovati a tedy raději jest než je psáti. Často však rozhoduje libozvuk: je zdráv. Počet dvojný (jehož nyní neužíváme): jsta, m., jstě, f. Počet množný: 1. jsme (m.jes-me strč. jsmy; v již. Čech. a jinde sme); 2. jste (m. jes-te, v již. Čech. a jinde ste, Kts.); 3. jsou (m. jes-ou, strč. jsú, v již. Čechách a jinde sou, v Krkonoších a na Mor. sú, Šb.). Ve tvarech: jsem, jsi, jsme, jste, jsou jest e vysuto. Gb. — Místo jsem přestávali i tak zvaní klassičtí spisovatelé naši v opsaných minulých časech na sem m. jsem. I J. Blaho- slav brojí proti j. — Ht. Také již Knst. má tvary: sem, si, sme, ste, sou za lepší. Proto někteří j jen před samohláskou (jest) klásti, před souhláskou pak odstraniti chtějí, tedy: sem, si, jest, sme, ste, sou. Ale j v těchto tvarech jest starožitné a jak Schl. a Mkl. učí, i kořenné, tedy lépe píšeme: jsem, jsi, atd. — b) Přrechod, příitom, času: jsa, jsouc (strč. jsúcíi), jsouc, jsouce. Od kmene: buď a) tvarem přítomný, ale významem budoucí čas: budu, budeš, bude, budeme, budete, budou. — Pozn. Složená jej tvoříi od kořene bu : zbýti - zbudu, dobyti — dobudu, odbyti — odbudu; ale i od koř. by: zbydu, dobydu odbydu; onen tvar však jest lepší. D. Tak- též jména přídavná z kořene by se tvoří, dobytný, odbytný, výbytný (ne: dobutný: atd.). b) Rozkazovací zp.: buď(budiž), buďme, buďte. — c) Přechod, buda, budouc, budouce vz Buda.— Od kořene by: a) zastaralý minulý čas: bych, by (bys), by, bychom (v obecné mluvě: bychme, bysme; v již. Čech. bychme, Kts.), byste, by. Špatné tvary: by jsme, by jste; vz Abych, Bych, By. — b) Přechod, min.: Byv, Byvši, byvše. — c) Činné příčestí min. času: Byl, a, o (zastaralé: bě, běše (bíše), Bychom, biechme, běchu; v Krkonoších, na Mor. u Hranic a ve vých. Slov. bul; jinde na Slov. mezi lidem: bou; okolo Domažlic rovněž ,buľ, proto říkají tamním obyva- telům: Buláci (Franta); v jižních Čechách místy: bł, błła, błło. Kts. — d) Trpné pří- čestí min. času byt, a, o (zastaralé), jen ve složených: do-byt, od-byt. D. — e) Infinit. bý-ti (v obecné mluvě: bejti, bejt, bejť). — Plusquamperfectum (předminulý čas) „byl jsem byl" jest dle latinského fui + eram (fueram) špatně a zbytečně utvořeno. O ,býti' v strčeš. vz Kt. str. 86.-88. — Vzhle- dem času = něm. sein, dasein, lat. esse, existere. Bůh byl, jest a bude. Lidé jsou. Co bylo, již není, to co jest, nebude. Svaří se, jestli jaký všeobecný lék jest. Com. Jak to často bývá. — Vzhledem místa = nacházeti, nalézati se, kde býti, něm. sich befinden, an einem Orte sein. Jsem na břehu, Us., v cestě, Us., jsem při tom. V. Nebyl tu. V. Až tam bude (pochybování o pravdivosti něčeho. Vz Lhář.). Lb. — B. jest sponou. Otec jest churav. Můj bratr jest mrtev. Jeho syn jest vojákem. Us. Vz Shoda přísudku s podmětem. — Při býti stává jmenný přísudek (jméno podstatné, přídavné) buď v nominativu aneb v in- strumentale. Vypovídáme-li o podmětu, čím svou podstatou jest, ne čím se dle mě- nivých svých zjevův vzhledem k jiným podmě- tům býti jeví, pojí se s časoslovem býtipřísud- kový nominativ. Já jsem anděl boží. Pass. 241. Některé vášně jsou zlí obyčejové. Výb. I., 343. Myš jest malé zvíře. Č. Mudr. 253. Hlad jest výborný kuchař. Vrat. 112. Me- dina jest město starožitné. Har. II., 233. Bůh jest věčná pravda. Sen jest soused smrti. To jest král Václav. Patriarcha jest slovo řecké. Har. L, 25. — Tedy se užívá přísudkového nominativu: 1. v definici: Pokánie jest zlého pykanie. Št. kn. šest. 231. Pokora jest dobrovolné mysli poníženie. Výb. I., 757. — 2. V lichotě a nadávce, s jichž výrazy jako stotožňujeme bytosť podmětu. Bloud jsi ty. Kom. Lab. 53. — 3. V porovnáních, když se vypovídá, které věci podmět svou podstatou se rovná. Spona jesť = ,jest-jako'. Viera jest základ všeho do- brého. Št. Jazyk jest posel rozuma. Výb. L, 350. Lakomství jest hluboké moře. Č.Mudr. 51. — 4. V krátkých, úsečných výpovědích s pominutím spony býti. Ctnost' nejlepší urozenost'; Oko do duše okno; Mladosť radosť, starosť žalosť. Č. — 5. Je-li přísudek opatřen přívlastky: jeden, samý,pouhý,čirý, hotový. Buď váš život jedna Boží chvála. Sš. Přílišná štědrota, hotová žebrota. Č. Líná huba holé neštěstí. Č. — Je-li podmětem in- finitiv n. celá věta, jest přísudek pravidelně v nominativě. I pěkně lháti jest hřích. Č. člověka zahubiti není maličkosť. Č. Hřiech (jest) v porobu samochtiec dáti šiju. Rkk. Pravda jest, že . . . Kom. Lab. 126. Jest čas, abychom odešli. Us. — 7. Je-li jedno a též jméno zároveň i podmětem i přísudkem, užívá se ve spojení s časoslovem býti pří- sudkového instrumentalu, tane-li na mysli nějaká protiva, sice nominativu. S jinými časoslovy pojí se pravidelně instrumental. Bůh Bohem a lidé lidmi. Č. Ďábel ďáblem a kejklíř kejklířem. Bart. 70. Kavka leť kam leť, vždy jest kavkou. Č. Lidé jsou lidé. Č. Přístav ten jest přístav divný. Har. II., 258. Co svět světem stojí. — Co se týče forem adjektivních, kladou se do nomina- tivu přísudkového: 1. Všecka participia, pak adjektiva neurčitého zakončení, zvl. taková, která s časoslovem býti jeden pojem činí, jako: živ (býti = žíti), vědom ( = věděti), vesel (= veseliti se). Prvé Bohu než sobě počal živ býti. Pass. 418. Rád učiním. T??. 2. Kterak mám vesel býti ? Žalanský. 70. Bůh není náhliv, ale pamětliv. Č. Milosrden buď. Anth. I., 26. — 2. Všecka adjektiva,jimiž označuje se vlastnosť příslušící podmětu abso- lutně, ne pod jistý mi jen výminkami, vzhledem k jiným podmětům. Tak užívá se adjektiv za přísudkový nominativ pravidelně ve spojení s časoslovy podmětnými a ve větách passiv- ných. Nález panský jest pevný a stálý. Vš. 63. Brána byla dlouhá a tmavá. Kom. Lab. 34. Hřích sladký a člověk padký. Č. Starý přítel nejlepší. Č. Pešík ležal nemocen. Arch. I., 171. Mój dvór ležal pust. Půh. I., 193. Růže z Jericha vozí se do křesťanstva suchá. Har. I., 167. (Brt. Instr. 9.—11.). — Pozn. Je-li přísudkem adjektivum, volí se, je-li adj. toho schopno, z pravidla forma neurčitá adjektiva. My čisti jsme. Já nuzen nejsem atd. Vz předcházející příklady. — Instrumental přísudkový pojí se s časoslovem býti (čím): 1. znamená-li tolik jako jeviti se, k označení zevné způsoby, ve které podmět jiným podmětům se jeví, s opakem buď výslovně vytčeným bud pri- mysleným. Zvláště, když se vytýká, čím aneb jakým podmět jindy byl n. nebyl, nyní však není n. jest; čím n. jakým podmět bude n. nebude, nyní však není n. jest; čím n. jakým podmět býti má, býti si přeje, čím n. jakým by pod jistými výminkami byl. Kůň jest jednou hříbětem, člověk dva- krát dítětem. Č. Ve svém domě každý jest pánem. Č. Učení vnadou a libostí jest lidské mysli. Kom. Did. 137. Synem-li božím jsi, rci, ať kamení toto chlebem se stane. Sš. Ev. Mat. 47. Kozel dlouhou bradu má a není mudrcem. Č. Zajíc dlouhé uši má a není oslem. Č. Mistr Jan Hus škol zvláštním milovníkem byl. Kom. Did. 167. Lysé hříbě i koněm lysým bude. Č. Prtákem bude, ne písařem neb malířem, kdo se z leda písma z leda malo- vání škrtati učí. Kom. — 2. K naznačení zevné způsoby, ve které podmět svou činnost, své působení na jiné předměty na jevo staví. Jméno v instr. položené označuje důstojnost, úřad, povolání atd. Spitihněv kniežetem v Čechách byl. Pass. 486. Koranda byl ka- zatelem v Plzni. Let. 29. Václav z Budova byl císařským radou. Prot. 187. U něho byl jsem písařem. Arch. I., 187. Ve vlastní při nikdo soudcem býti nemůž. Č. Těžko my- šákovi býti zetěm lvovi. Č. Ciesařovú já nebudu. Kat. 9. Já vám budu bohem; Tvůj bratr jest kovářem. Us. — 3. K naznačení zevné způsoby, ve které podmět za jistých poměrův, vzhledem k jistým předmětům svou bytosť a svou činnosť na jevo staví. Vladi- slavovi císař Lotharius kmotrem byl. V. Kdy koli přišel, byl bratrem a sestrou. Pal. Václav z Budova byl obzvláštní vlasti své ozdobou. Prot. 187. Ty rci svému ukrutníku, že dýmem jest nám velení jeho. Rkk. 11. Želivský Pražanům příčinou byl, aby radu obnovili. Prot. 40. Tys byl mým svědkem. Us. — (Brt. Instrum. 4.—9. Tam více pří- kladů.) — 4. Býti s instrumentalem pří- činy. To jest ďáblovú mocí. Výb. I. 277. Milosť všechny jiné šlechetnosti působí a jí jsú všechny. Št. kn. šest. 33. Úředník sebe vymlouvá pánem a die: mnú to není. Výb. I. 96. Vz Instrumental. — 5. Býti s instrum. jakosti. Ne rytieřskú jsú postavú. Výb. I. 1101. Vz Instr. a Brt. Instr. 30., tam více příkladův. — 6. Býti s instr. vztahu. Vz Instrumental. — Místo přísudku jmenného klade se příslovce s časoslovy mám se, chovám se, činím sobě, vedu sobě, počínám si, provozuji sobě. Zmužilí buďte — zmužile sobě čiňte. Jest váhavý — počíná si váhavě. Jest tichý — vede sobě tiše. Zk. Vz býti jaký (na konci). — Dativ, akkus. n. instru- mental s infinitivem (býti). Živu býti = žíti. Jg. Opáční moudrost' jest po skutku moudrým býti. Kom. Viděl jsem je utrápené lidi býti. Kom. Na mnoze býti pravil peníze jemu ukradené. Har. Kteráž se býti praví prorokyní. Br. Nesluší mi špatným býti. Us. — B. s kým, s čím (jak dlouho, za co). Pán Bůh s námi, kdo proti nám? Us. Budu s Vámi na konec světa. Ml. Je s ním zle, bledě. Za dobré s někým b. Us. Žeť ne vždy jsú sami s sebú (sebe mocni). Št. Jest mi s podivením, s hanbou. Nt. Jest nám to s velikou škodou. V. Za jedno s někým býti. Š. a Ž. Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. Prov. Jak je to s tou věci? Ml. — proti komu, proti čemu. Nejsem proti tomu (lépe: od toho), aby.. . Us., Háj. Nic proti tomu není. Šm., Solf. Proti návrhu, úmyslu něčímu býti. Žes proti tomu nikdy nebyl. Chč. 607. — při kom (kde), při čem. Jest pořád při svém pánu (= s kým). Us. B. při sile (vz Při). Us. Býti při bohatství. Kat. 2282. Jest při sobě. Šm. Byl při tom, je při peně- zích, při paměti, Ml., při smyslech. — čím kde: radou při soudu býti. Ml. — komu. Již já nejsem nic tobě.Dal. Jest mu jméno. Je mu tak jako mně. Šm. Jak je ti? Není mu nic. Us. Jest mu pět let. Us. Jest mi = mám. Opilému jest za pokutu bolení hlavy. Kom. Přehrozná muka jim bude. Št. Vz Dativ. ,Býti' místo ,míti' užívá se nej- více tam, kde věk osoby n. věci nějaké a čas jisté události vysloviti třeba, řidčeji jinde. Tisíc let jest tomu. Jest mu pět let. Ht. Často ve větách záporných. Není tomu konce ani míry. Není tomu konce ani kraje. — čím. Není a nebude, co svět světem bude. Er. P. 131. Vz Býti s instrumentalem. — komu čím. Já ti budu bratrem. Us. Já ti budu za něho rukojmím. Budu vaším Bohem a vy mým lidem. Br. Dýmem jest nám velení jeho. Rkk. Budu ti radou, pomocí. — (komu) k čemu. K vůli, Jel., k mysli. Us. To ti bude ke cti před Hospodinem, Br., k potupě. Št. Jest to k jídlu. Jest mu to k slávě, k hanbě. Co k libosti bylo. Er. P. 170. K tomu je člověk, aby pracoval. Kom. K posměchu, k službám někomu býti, k užitku. Us. To není k věci. Ros. Bylo k slávě, ke cti. Jel. K čemu to je? To není k ničemu. Rk. Není k nasycení. Jest mi ku podivu, že . . . Ml. Rychlý buď k slyšeni, ale zpozdilý k mlu- vení. Č. Kteréžto různice ... k překážce jednání obecného dobrého byly sou. Zříz. Ferd. I. Dcera je matce k ruce. Ml. — (čím) v čem, kde. Josef byl tělem v Aegyptě a myslí v zemi svaté. Št., Mk. Byl v zahradě; b. v držení moci; b. v koncích. Dlúho vlasti naše v míře biechu. Rkk. 45. Když jsem byl v vězení sedum let pod zemí. Er. P. 125. Pán Ježíš buď mi v hlavách, andělíčkové boží po všech stranách. Er. P. 1. V jisté ulici bytem býti. — čím kdy. Plzeň je o trzích hlučným městem. Ml. — (komu) zač, jak dlouho, jak daleko. Já ti budu za otce. Br., Háj. Co jste zač? Us. Já za to nejsem (nemohu, neručím). Us. Já za to nebudu. Sš. Pis. 729. Byl tam za faráře. Vrat, 17. Byl u nás za pacholka, Us. Chtícímu nic není za těžko. Č. Za dobré by bylo, aby . . Žer. Sn. 36. Sic by dobrá vuole za nic nebyla. Tov. 105. Jiní za tři léta v věži bychu. Dal. 85. Za dlouhou chvíli ve mdlobě byla. Bart. 259. Žeň bývá jednou za rok. Č. Dva- kráte za rok nebývá léto. Č. (Mdr. 261.). Bylo od města hlavního za osm mil vlaských nějaké městiště. Troj. 500. Ten vrch za půl mile zdéli může býti. Žer. Záp. II. 86. Není tě za tolik (nejsi s to). Us. Jak za pořádek a obyčej jest. Žer. Záp. II. 139. Tvé krve prolitie jest tobě za křtenie. Pass. 341. Byl bych dávno za svatého. Er. P. 120. Když už nejsem za děvečku (= pannou). Er. P. 482. To ti za výmluvu nebuď. Háj., za po- těšení (potěšením). Solf. U nich za svatého jest, L. Za peníze je všecko k dostání (lépe: dostaneš, lze dostati). Zač je ten dům? Ten klobouk je za čtyři zlaté. Rk. Někomu za kmotra b. Ml. B. někomu za hlupáka (když si z něho blázna dělá); Já nebudu za zloděje (nestrpím na sobě nároku zlodějství). Us. na Mor. Brt. Nejsou (nemohou) za to. Us. -na Mor. Brt. Mně jest to za nejmenší (nedbám toho). Bart. IV. 3. Zvyklosť za právo jest. Vš. — zač na koho (býti): za důkaz. J. tr. — (komu) nač (kolik). To není na nic (ne: to je na nic). D. Býti někomu na pomoc. Háj. Nač je to? V Někomu býti na škodu, V., na přiklaď. Pass. 352. Je mu na smrť. Lk. Dům je na spadnutí. Šp., Ml. B. komu na překážku. Nt. Bylo tam na 50 osob. Pref. Sie chasa mu bieše na 100 chlapov. Rkk. 30. Nenie mi nikto na přieky. Kat. 498. Já jsem na to, abych takové věci prováděl. Kom. Lab. 9. Věže již na sboření jsou. Vrat. 24. Na tebe jest to málo (mnoho, dost). Us. Jedno druhému bylo na odpor. Kom. Lab. 55. To bylo na znamenie pravdy. Anth. I. 90. Dítě nám bude kdysi na pomoc. K. Poh. 161. Obili bylo na trhu na dračku, na úchytku. Us. Je na smrť. Ml. Všecko na Čas, pravda na věky. Jab. — na čem za čím. A za veli- kými platy ustavičně jsou na modlitbách. Chč. 381. — na čem, na kom (kde). Jsem na tom v sobotu odjeti. Us. Už na tom bylo, že . . . Rk. B. na vůli. Us. Na té pověsti nic není. Us. Co na mně jest; pokud na mně bylo. To je mezi nimi na odpořích. Svěd. Nic na tom není. Jel. (Tuto frasi mají někteří za šp., ale ona jest dobrá.) Na tom konečně býti ráčíme, endgiltigen Beschluss fassen. Bart. III. 4. To je ještě na mé vůli; Byl mu na salátě. Er. P. 233., 268. Jindřich Korutanský, co na něm bylo, rád by byl Čechy vyhladil. V. Na mizině b. B. na svém místě, Ml. na cestách. Ml. Jsou spolu na štíru (hněvají se). Na vás je to učiniti. Šm. Byl na půdě. Üs. Po té věci není na závadě. Er. B. na omylu, na odporu. Na tom všecek byl, jak by se pomstil. Nejsem na tom, abych mu překážel. A vám z ode- slání těch věcí děkuji, nejsa na jiném, nežli Vám se toho zase příjemné odměniti. Žer. sv. III. 788. Na tom jest, eo res pervenit. V. Tu na jiném nebylo, nežli do lodi se vypraviti. Har. Tedy i: ,Když na tom byl umříti, učinil poslední vůli' — ač to někteří za chybné mají m. ,když umíral', nepozoru- jíce, že obě frase rozličný smysl míti mohou. — čeho. Dobré naděje, toho úmyslu byl. Ros. Toho mínění jsem i já. D. Dobré, veselé, jedné mysli b. Us. Čechův jest to (náleží to Čechům). Har. Divné krásy bieše. Alx. Byl rodu knížecího. Pass. — Bylo syna doma, špatně m. Byl syn doma; jinak je v záporu: Nebylo syna doma, Jg. Vz Genitiv. Pozri. Sloveso býti, není-li záporné, pojí lid i starší spisovatelé s nominativem; bezpod- mětná vazba s genitivem na místě podmětné zavládla teprv v době nové: Nad světem jest vyšší božské bytosti. Kde jest mladíka? Na druhé straně bylo samých zahrad. Kdekoli bylo jednoho Němce. Musí býti nad světem mocného tvůrce atd. Brt. Vz více v Mtc, 1872., I., II, 32. Vz také: Příčestí. — od čeho. Nebýti od něčeho (neodporovati). Us. To nebude od místa. — bez čeho. Bez ženy, přátel b., Us., bez sebe, Šm., bez služby. Ml. Nemohu bejt bez tebe. Er. P. 179., 249. — do čeho. Není nám do smíchu, do žertu, Us., do veselí. V. Co ti do toho? Kom. On je do práce. To je kůň do práce. Us. To mu bylo do noty. Us. Což jest do mé rady? Výb. I., 877. Co je do nie. Výb. L, 73. B. s kým do smrti. Er. P. 210. Budou do kapusty. Er. P. 247. —o co, o čem (kdy). O to jest tu. Us. Byli jsme tři dni o hladu. Pani o domě ne- byla. Žer. O blízce byl. Tov. Což je o to! O mne není. Us. Nic mně o mé hrdlo není. Mitr. Snáze jest o společníka než o pomoc- níka. Č. O suchých dnech byl sněm. Let. Kdo o své ruce býti můž, nebuď pod cizí. Č. — po kom, po čem (kde, kdy). Nařídil, aby v tom úřadu po otci svém nápadníkem byl. Plác. Po straně nepřátelské b. Us. Po tom nám nic není. V., Ml. Je po nemoci. Nebude po vašem. Bs. Za zdravého života dobře činiti, po smrti času nebude. Č. Co mi po tobě? Br., V. Ledva domluvil, bylo po něm. Již jest po něm. I by v každej děvě po žalním srdečcě. Rkk. 26. Budetě-li u vás po rozumu (budou-li se mé výpovědi s vaším rozumem snášeti, budete-li s nimi srozuměni. Kořínek). L. Š. v. 65. Co je ti, synáčku, po malé ženě (== nestojí za nic). Er. P. 275. Po tom sukně není mnoho. Je po hře. Ros. Po radě býváme moudřejší. Us. Už je po všem. Rk. Někomu po vůli b. Ml. Hovězí maso je po 38 krejcařích. — (pod čím) kde. Pod střechou, pod dohlíd- kou učitele, pod něčí ochranou býti. Us., Ml. Včeras byla pod věnečkem; Třeba byla pod zámky. Er. P. 342., 127. — s čeho, šp. m. s co, seč. Jg. Vz Seč a následující. — s koho, s co, seč. Předložka s s akkus. znamená možnosť, aby někdo něco vykonal. Býti s co. Kom. Což ani s český groš býti ne- můžeš? Já s něj nejsem (nepřemohu ho). Býti s co, aby, vz Konditional XIII. 2., Pozn. Když s něho býti nemůžeš, pomohu já tobě. Us. Seč mé síly jsou. Chudý s nic býti nemůže. V. Není s to, aby nám uškodil. Ml. Chtě svú hrdostí vz něho býti. Alx. 1102. — (komu) v co, v čem (kde). Býti v službě, ve snách, v bryndě, Us., v milosti u koho. Šm. Kdož zatvrdí ucho, aby neslyšel zákona, toho modlitba bude v mrzkosť. Št. Ta věc má býti v srdci každému. Št. V životě lid- ském je vše na čas. Ml. Je v posledním taženi. Ml. B. v slzách, v nesnázích. T. Byl mnoho let v úřadě. Ondřej z Dubé. Jsem v tom dobře, zle. B. v drženi něčeho, v bitvě. (u koho, u čeho), kde. Byl jsem dnes u strýce, u souseda. To je u Boha. Jsme u cíle. Ml. Bě u hradu tvrda. Rkk. 28. — (u koho) kde čím: dvorem, bytem, ho- spodou, Us., Har., Háj.; myslí u Boha, Št., my- šlénkami u rodičúv. V z Bydlo, Byt, Dvůr, Tělo. -kdy. Za dávných časóv jeden ciesař bieše. Kat. 1. Chrám sv. Žotie za křesťanův daleko větší byl. Vrat. 64. — (za čím, za kým), kde. Byl za zdí. Us. Rusové jsou o 13 dní za námi (lépe: pozdí se o 13 dní. Kos.). Když Ježíš za řekou Jordanem byl. Anth. I. 78. Ty peníze jsou za pánem. Žer. Nevědělo se, byla-li za mužem čili svobodna. Žer. Záp. 11. 141. Byl jsem za synem v městě. Us. — z čeho (odkud). Nebude z toho nic. Us. Ten hrnec je z hlíny. Us. Otec si přeje, aby ze syna něco bylo. Us. Z dětí budou lidé. D. Co z tebe bude? Ml. Co z toho? Us. Někdy z pýchy bývá, někdy z hněvu, někdy z lenosti, že člověk potupí Boha. Št. N. 116. Nenie to z mé moci. Anth. I., 163. Kážete, co z viery nenie. Let. 504. Šlechetný ščep (štěp) bývá z plani. Alx. 1097. Z malé jiskry velký oheň bývá; Z jasna bývá mračno. Arch. I. 75., 118. Z vrány nebude sokol. Č. Z strachu byl smích. Kom. Lab. 77. To jsou husy z toho dvora, kam já chodívám; Je-li pohůnská rada šelma, já jsem z ní; Je to holka jako z vosku; Ať z ní bude žába; Byl vedlé z vesnice; Z velkého milování málo kdy co bývá. Er. P. 232., 74., 132., 84., 243. — (před kým, před čím) kdy, kde: Nepřítel byl před branami. Ml. Před nimi už mnoho lidí tam bylo. Byli tam před námi. Před rukama b. Rd. — místo čeho. Neměl slávy, kteráž by mu místo mzdy a odplaty byla. Faukner., Pr. — přes co: přes potřebu. Mk. — pro koho, pro co. Bolení hlavy bývá pro ob- žerlivosť. Lk. Pro žízeň je pivo lepší než víno. Ml. Špatny tvoje chody jsou pro moje nohy. Er. P. 234. — (mezi kým) kde: mezi žáky. Us. I by hovor mezi pány. Rkk. 43. Jsou mezi námi špatní lidé. Byl mezi lidmi. T. To jest mezi nimi na odpořích. Svěd. — S infinitivem. Znamená-li bezpod- mětné ,jesť možnosť, povinnosť, nutnosť, pojí se s infinitivem act. neosobně a infinit. má pak při sobě předmět v tom pádě, kteréhož povahou svou vůbec žádá. Jest, bylo, bude slyšeti. Bylo všecko viděti. Bl. Tu slyšeti bylo dusot koni. Kom. Mnoho by bylo viděti. Dal. Bylo tam nejíti; bylo by tam jíti; bylo vám tam nechoditi; prádlo jest ještě váleti. Us. na, Mor. Brt. Bylo viděti velikou tlupu jezdcův (ne: Byla viděti tlupa jezdcův). Bylo viděti záři. Hlasu jeho nebylo slyšeti. Není se proč báti. Jest co chváliti, činiti. V. Všem jest umříti. V. Jest se co obávati, aby . . . Ml. Tobě jest zvelebovati obec. Zk. Ctnosť nám ctíti jest. Zk. Bylo viděti tři ženy (ne: Byly viděti tři ženy). Bylo cítiti vůni, slyšeti bouři. Os. Vz více příkla-
    dův v Km. 1874. str. 606., 607. Osobně
    pojí se časoslovo býti v té příčině toliko
    s předložkou ku a na a infinit, promění se
    v jméno časoslovné (obtížení, potřeni, roz-
    dávání). Jste lidem k obtížení. Všecky barvy
    budou lidem ku pošlapání. Bs. — Místo
    býti s inft. klade se také:
    míti (znamená-li
    povinnosť), musiti (znamená-li nutnosť). Vz
    Musiti. Mánie se Boha báti. Jg. Musíme umříti.
    V. — Zk. — U býti se podmět n. před-
    mět vztažnými větami opisuje,
    v nichž
    jest konditional.
    Místo kondit. klade se také
    infint.
    a někdy přechodník. A nebyl, kdo by
    je pochovával. Br. O čemž není co pochy-
    bovati (co bychom pochybovali). V. A dě-
    ťátku pokrmu kdo přidada není (kdoby
    pokrmu přidal). Pass. Vz Věta vztažná. Zk.
    - V časech budoucích a minulých act. je
    býti
    pomocným časoslovem. Budu chytati,
    chytil jsem. — S příčestím rodu trpného
    tvoří
    rod trpný. Jsem milován, byl jsem
    milován, budu milován. Us. — Býti se někdy
    vynechává.
    Kdyby ne matky, byl bych to
    udělal. Kdyby ne deště, byli bychom se
    už vrátili. Brt. Vz Ellipse. Dítky jejich roz-
    rážíni budou před očima jejich a domové
    jejich zloupeni a ženy poskvrněny (budou).
    Br. Poslechli, dobře (bylo). Kom. Zdálo
    se daleko (býti). Kom. Spony jest
    a jsou se často vypouštějí, kde se snadno
    doplniti dají, tedy obzvláště v příslovích,
    ve větách všeobecných a, při výrazech po-
    třeby a slušnosti. Kdo dobrý, ten moudrý.
    Zk. Umění mučení (jest). Mladosť radosť
    (jest). Dobrý soused nejlepší ohrada (jest).
    V. ----- Naopak po časoslovech uznamenání
    a soudu často zbytečně se klade.
    Svět za
    zbytečnou pobožnosť to býti soudí = to
    soudí. Zk. — Bezosobně. Jest po něm. Us.
    Divno nám bylo. Us. Jest tomu tak. Us. Je-li
    tomu tak. Rk. Jest mu pět let. Ml. Co je mu?
    Rk. Jak je? Jak je vám? Je mu dobře. Us.
    že. I bylo, že v čas boje neměli mečův.
    Br. -- aby. Nebývalo to u nás, aby to kdo
    dělal. Br. Kamení je k tomu, abychom z něho
    domy dělali. Já jsem na tom, abych je pro-
    váděl. Kom. — Vz Věta bezpodmětná.

    Vytvořeno v rámci projektu Data a nástroje pro informační systémy (1 ET 1011 20413)
    za podpory programu Informační společnost AV ČR a projektu Informační zdroje
    pro výzkum a výuku češtiny (VZ 09005) za podpory programu
    INFOZ Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR
    Digitalizace a software Imaging Systems spol. s r.o. © 2005 - 2007 - 2011