Pokázati
Pokázati, pokáži, pokaž, al, án, ání;po- kazovati= ukázati, dopustiti, aby pohleděl, zeigen, vorzeigen, darstellen; dovésti, doká- zati, zeigen, beweisen, erweisen, darthun; trestati, strafen, ahnden. Jg. — Pojme posly, aby pokázal, kde se škoda stala. Kn. rož. čl. 252. — co, se komu. Hovora se jim po- kázal. Dal. Tuť se jemu črt pokázal. Žk.193. Pokázal mi potok vody čisté. ZN. Škody p. Zř. F. I. Když pokáže své kněžství, jemu se oznámí. Jdn. A toho ničím nepokázal. Vl. zř. 526. Ješto by to slušně pokázati mohli a bylo to zjevně vědomo. Zř. F. Stavte město, kdežto vám pokáži. Dal. Když noc hvězdy pokáže. Troj. P. příčiny, Šm., svou ??????. Zř. F. — co, se kde: při soudu. Zř. F. Ten hrdinstva ni v čemž nepokázal. Dal. 114. Což neskoná, však to pokáze v svém chtění. Alx. Tu se na nich pokáza div krásný. Kat. 2122. — co do koho kde. To se do nich před námi pokáže. Akt. m. Ferd. — co proti komu. Nepokáže-li žalobník proti obžalovanému svědomí. Pr. kut. — co, koho čím. To mnohými věcmi a příčinami poka- zuji. Krab. Důvody něco p. O Vald. Pokáže listem, že má v listě lesy medlovské (be- weisen) ; Chci to listem královým p. Půh. II. 484., 505. Pán pokaž sirotčím právem. Kn. rož. čl. 126. Pokáží jeho věží (budou trestati). Št. — co na koho = dokázati. Bart. 1. 12. Skutek ten na Sexta pokázali. Ms. Cerron. Na kohožby se to pokázalo a provedlo. Zř. F. A. V. — se = ukázati se. Kat. 3500.