Pokládati
Pokládati, al, án, ání; poklásti, pokladu (zastr.), kladl, den, dení (cf. Položiti) = klásti něco na něco, hinlegen, hinstellen, hinsetzen; zmíniti se, praviti o čem, erwäh- nen, anführen; souditi, za to míti, domní- vati se, vydávati se, ceniti, mezi co počítati, vážiti si, dafür achten, glauben, achten, be- haupten, schätzen, zu-, anrechnen; ustano- viti, rozepsati, zaraziti, festsetzen, ausschrei- ben (den Landtag); klamati, šiditi, podvá- děti, betrügen; připisovati, přivlastňovati, zuschreiben, zueignen, beilegen; pohledávati, fordern, suchen; úklady činiti, nachstellen; vydávati se, sich ausgeben; obětovati se, sich erbieten. — co. Kde kůže lvová platna býti nechce, tam liščí břevno pokládej (= klaď. Si nequis Marte, utere arte). Prov., Jg. P. sněm (ustanoviti, rozepsati), lidi (šiditi), V., život (obětovati), Bibl., peníze (platiti). Žer. Aby žádný z obyvatelů království českého žádných sněmův a sjezdů krajských a obec- ních bez povolení JKM. nepokládal. Zř. F. L A. V. — co čím kde. Boudu tu po zemi prkny pokladli. Pref. Obilí srpem, kosou p. Kouble. Světnici prkny p. Us. Jakož oni dny určité mají jmenovati, kteréž od staro- dávna dskami jsou pokládány. Vl. zř. 91. P. někoho svůdcem (svůdci). Výb. I. 201. Vz Klásti, Instrumental. — kde. Své důsto- jenství před tebou pokládám. Pulk. Tu jsem býval na všech rocích, jakož on námi po- kládal. Půh. II. 44. — co, se, koho kam (do čeho, nač, mezi co, več). Oule do vozu, do slámy pokladl. Rozm. o vč. Ostrovy ty dáleji od nás pokládají. Ler. Vinu na krále p. Troj. Se na zem p. V. Léky na rány p. Kas. Oni sebe v svých jměniech najsvědomější jsú; prve nežli ti na to vydání počnú na jiné pokládati, aby všecka obec najprve na ně položila, co každý z nich má dáti. A to proto, aby žádný sám na ně nepokládal (příjmy a daň z nich udávati, fatiren, angeben, taxiren). Arch. IV. 442. On na mne pokládá (číhá). Ros. Ruku na hlavu něčí p. Nt. Mezi přední díla něco p. Jel. Než roky k přísahám v jiné časy po- kládají než páni. Vš. Več se pokládal (obě- toval atd.)? Plk. — co v čem. Pokládám v tom svou radosť, svůj užitek, Jel., svou naději. Us. Přikázání lidská v rovné váž- nosti jako božská p. Br. Že duch svatý ně- které osoby v rodu Kristovu p. ráčí. BR. II. 5. b. Smysl svůj v něčem p. Štr. On tu chuť v kyselé soli pokládá (myslí, že v ní jest). Toms. — (se) o čem. Níže o tom se pokládá (mluví). Har. Někteří o Epenetu, jiní o Lukáši, jiní o jiných pokládali. Sš. I. 364. — co jak. Nikdo neřekne, žeby titul ten těm, kteří jsou v Římě, jenom na bílo v listě onom se pokládal. Sš. L. 4. — co komu (k čemu). P. sobě půst. Lom. Jako pravici svou sobě ho pokládá. Rvač. Dlouhý věk si pokládá (myslí, že bude dlouho živ). Rad. zvíř. Základ dobrý k času budoucímu sobě p. Br. Pokládajíce sobě viece bohóv. Hus. I. 12. — se na kom = podpírati. L. —- (komu) co, koho zač. Někoho za uče- ného p., D., něco za hřích, za provinění, za zlé, D., za hanbu, V., za bláznovství. Br. Za těžké si něco p. Kom. Zle činiti za nic nepokládají. V. Tak však se vymiňuje, že obyvatelé ti za cizozemce se nepokládají. Zř. F. I. Také prodání za neužitečné se po- kládá. CJB. 369. P. něco za slušnosť, za těžkou věc. Kom. J. 228., 905. Něco za česť si p., D, Kom.; se za šťastného. D. Něco za svou povinnosť p., Kram., Šm., za vý- hodu. Ml. Rovně za nic jako psů sobě jich pokládají. Vrat. Ty koně pokládám za 24 hřivny. To žito pokládámy za hřivnu a osm grošů platu; Tu škodu pokládámy za tři sta hř. Půh. I. 164., II. 242., I. 183. P-dá se za jisté. Dch. Mátě s dítětem za té doby se za jedno pokládají. Sš. L. 38. Pokládá se za zemana, za rytíře (vydává se). Ros. — čeho zač. Toho všeho pokládá šest a dva- ceti hřiven; Toho p-dám za pět tisíc hř.; Toho všeho p-dám dvě stě hř.; Toho p-dám škod skrze to dvě sté hř.; Toho p-dám úžit- kóv, ješto odtud vzal, za 60 hř. Půh. I 128., 163, 179., 236., II. 21. — se kde. Calamus mezi třtinami vonnými se pokládá. Byl. — co komu kde. Na tom statku mnoho tisíc si pokládá (pohledává). Ros. — s inft. Právo a spravodlivosť se k nim (domům) míti po- kládali. Apol. Někteří ho pokládají býti bratrem Karlovým. Plác, — co komu nad koho. Každému nad druhého obzvláštnosť nějaká se pokládá. Har. — že. Smutku že se mají varovati, pokládá Cicero. Jel. Nelze p., že . . . Dch. — s adv. Vysoce si pľ V.