Poklesnouti
Poklesnouti, snul a sl, utí (dříve: po- klesení) , poklesati; poklesávati = trochu klesnouti, potknouti se, etwas straucheln, sinken, fallen, gleiten; pochybiti, poblouditi, zhřešiti, straucheln, sündigen, fehlen. — abs. Člověk snadno poklesne. Ros. — kde. Na místě kluzkém p. a upadnouti. V. — komu. Nohy mu poklesly. V. — se = klesnouti, stolpern, straucheln;pochybiti, fehlen. Tobiáš vyšel a poklesl se. Br. Někdy i kůň na čty- rech nohách se poklesne. V. — (se) v čem: v řeči, Reš., v slovu se p. V. V učení svém poklesnouti aneb se v něčem omýliti. Str.