Poklnouti
Poklnouti, nul, ut, utí; pokleti, pokleji, el, en, et, ení, etí; poklínati, fluchen, ver- fluchen. — abs. Coť to tomu činí dobrého, z svých úst břidká slova vypustiti, láti, pro- klínati? Št. 65. — koho. St. skl. Ktož po- klíná svého otce i mateře, uhasne jeho světlo prostřed temnosti. BO. P. Boha (zlořečiti). BO. Potom rozjeviv Job ústa svá pokle svój dom. BO. Poklň mi jej odtud. Br. — se, zaklínati se, betheuern. Výb. I. 693. Vz Zaklínati, Proklínati.